č. 25/1973 Sb. rozh., Garance
č. 25/1973 Sb. rozh.
Výdělečnou činností ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 bod 4 zákona č. 101/1964 Sb.1 se rozumí každá pravidelně konaná pracovní činnost, která směřuje k získání existenčních prostředků pro obživu pracovníka i pro obživu jeho rodiny.
Doba, po kterou syn samostatně hospodařícího zemědělce pracoval pravidelně na zemědělské usedlosti svého rodiče, je tedy také touto dobou výdělečné činnosti, i když nešlo o činnost v pracovním poměru.
(Usnesení Nejvyššího soudu ČSR z 29. 11. 1971, 6 Co 372/71)
Krajský soud v Českých Budějovicích zrušil rozhodnutí Úřadu důchodového zabezpečení v Praze z 10. 7. 1970, jímž byla zamítnuta navrhovatelova žádost o přiznání starobního důchodu s odůvodněním, že nesplňuje podmínku doby zaměstnání pro vznik nároku na tento důchod podle ustanovení § 11 zákona č. 101/1964 Sb., protože ke dni 1. 3. 1970, k němuž byl nárok na důchod uplatněn, vykazuje navrhovatel pouze 22 roků a 195 dnů zaměstnání. Podle zjištění soudu prvního stupně je třeba navrhovateli dodatečně započítat doby vojenských cvičení v letech 1936 a 1938 v trvání 86 dnů, dobu nezákonného věznění v roce 1950 v trvání 72 dnů a dobu studia od 1. 9. 1923 do 30. 6. 1924 a od 1. 7. 1927 do 30. 6. 1928 v trvání 606 dnů; vykazuje tedy navrhovatel k 1. 3. 1970 celkem dobu zaměstnání 24 roků a 229 dnů, a protože je i po tomto datu stále zaměstnán, získal k 16. 7. 1970 25 roků zaměstnání a vznikl mu tímto dnem nárok na starobní důchod.
Naproti tomu nevyhověl soud prvního stupně opravnému prostředku navrhovatele, pokud se jím dále domáhal započtení nepojištění doby zaměstnání na zemědělské usedlosti své matky od 1. 12. 1936 do 31. 12. 1948, když po provedeném dokazování dospěl k závěru, že navrhovatel v době od 13. 11. 1936, kdy se oženil, do 31. 12. 1948, pracoval sice soustavně na matčině statku, avšak nikoliv v postavení zaměstnance, nýbrž v postavení budoucího přejímatele zemědělské usedlosti, takže nejsou u něho splněny podmínky podle ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 101/1964 Sb. pro zápočet uvedené doby.
Proti tomuto usnesení podal Úřad důchodového zabezpečení odvolání a navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno v té části, v níž byla uznána započitatelnost doby studia navrhovatele v trvání 606 dnů jako doba zaměstnání podle ustanovení § 6 odst. 1 bod 4 zákona č. 101/1964 Sb. a aby přezkoumávané rozhodnutí bylo potvrzeno. Odpůrce vytýká soudu prvního stupně nesprávné právní posouzení věci, jestliže při řešení otázky, zda z celkové doby výdělečné činnosti navrhovatele od skončení studia v roce 1928 do dne vzniku nároku na důchod připadají alespoň 3/4 na dobu zaměstnání, nepřihlédl k době, kdy byl navrhovatel v letech 1936 - 1948 výdělečně činný na matčině zemědělské usedlosti nikoliv však na základě pracovního poměru. Namítá, že si soud prvního stupně nesprávně vyložil ustanovení § 6 odst. 1 bod 4 zákona č. 101/1964 Sb.
Nejvyšší soud ČSR změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že rozhodnutí Úřadu důchodového zabezpečení potvrdil.
Z odůvodnění:
Podle ustanovení § 6 odst. 1 bod 4, věta za středníkem, zákona č. 101/1964 Sb. se doba studia před 9. 5. 1945 započítává do doby zaměstnání jen pracovníku, z jehož celkové doby výdělečné činnosti od skončení studia…
