Input:

č. 25/1967 Sb. rozh. tr., Garance

č. 25/1967 Sb. rozh. tr.
Pozorování ve zdravotním ústavu za účelem vyšetření duševního stavu podle § 116 odst. 2 tr. ř. je závažným zásahem do života obviněného. Takové pozorování může soud po podání obžaloby nařídit jenom, když už vyčerpal všechny možnosti k vyšetření duševního stavu jinak, příp. když takové možnosti od počátku nebyly.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 2. února 1967 - 1 Tz 70/66.)
Usnesením okresního soudu v P. z 22. října 1966 sp. zn. T 280/66 bylo podle § 116 odst. 2 tr. ř. nařízeno zkoumání duševního stavu obviněného ve zdravotním ústavu. Krajský soud v Praze usnesením z 11. listopadu 1966 sp. zn. 4 To 535/66 zamítl stížnost obviněného proti tomuto usnesení jako nedůvodnou.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona vyslovil, že usnesením krajského soudu byl porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., usnesení obou soudů zrušil a přikázal okresnímu soudu v P., aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Obviněný byl stíhán pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., spáchaný tím, že po hádce udeřil svou manželku do pravého ucha tak silně, že jí způsobil rupturu ušního bubínku. V hlavním líčení podal obviněný návrh na zkoumání duševního stavu. Odůvodnil jej tím, že podle lékařské zprávy, založené ve spise prožívá těžký neurotický stav, souvisící s konfliktovou situací a manželství a že je možné, že v tomto stavu, který lze podle názoru ošetřujícího lékaře označit již za patologický, spáchal i žalovaný trestný čin. Okresní soud návrhu obviněného vyhověl a usnesením z 6. září 1966 nařídil důkaz znalci z oboru psychiatrie.
Ustanovení znalci však 5. října 1966 oznámili, že obviněný se vyhýbá ambulantnímu vyšetření, vymlouvá se na služební povinnosti, je opatrnický a tajnůstkářský a odmítá se dostavit na oddělení. Protože podle názoru znalců nelze u obviněného vyloučit vážné duševní onemocnění, doporučili, aby zkoumání duševního stavu bylo provedeno na příslušném lůžkovém psychiatrickém oddělení.
Dne 12. 10. 1966 byl obviněný poučen předsedou senátu o tom, že se zkoumání duševního stavu musí podrobit. Obviněný přitom vysvětloval důvody, proč se k ambulantnímu vyšetřování nedostavil a posléze slíbil, že bude na příslušná psychiatrická vyšetření docházet. Proto byl spis okresním soudem vrácen znalcům, kteří však setrvali na svém názoru, že ambulantním způsobem není možné spolehlivě vyšetřit duševní stav obviněného. Z podání znalců není patrno, zda se znovu pokusili o navázání kontaktu s obviněným.
Okresní soud nařídil podle § 116 odst. 2 tr. ř. zkoumání duševního stavu obviněného v psychiatrické