Input:

R 25/1962; Náhrada škody z pracovního poměru pracovníkem Garance

č. 25/1962 Sb. rozh.
Nebylo-li provedeno převzetí zásob k vyúčtování na základě předávací inventarizace v těch případech, kdy tato inventarizace je obligatorní, je podnik v situace důkazní nouze a musí jinými důkazními prostředky prokazovat, že manko vzniklo a v jaké výši. Takovým jiným důkazním prostředkem může být i inventarizace kontrolní.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 30. prosince 1961, 4 Cz 81/61)
žalobou podanou u okresního soudu v Chomutově domáhal se žalující podnik na žalované jako bývalé hmotně odpovědné vedoucí prodejny zaplacení manka ve výši 6334,96 Kčs, zjištěného k 10. 10. 1956 a zaplacení dalšího manka ve výši 2999,30 Kčs, které vzniklo v době od 10. 10. do 29. 10. 1956.
Okresní soud v Chomutově uznal žalovanou povinnou zaplatit žalujícímu podniku z titulu obou mank částku 4667,15 Kčs s přísl., vše v měsíčních splátkách ve výši 150,- Kčs; ve zbytku žalobu zamítl. Vycházel ze zjištění, že žalovaná byla po určitou dobu nemocná a že v době její nemoci vedl prodejnu fakticky její manžel, s nímž nebyla uzavřena smlouva o hmotné odpovědnosti a jemuž prodejna nebyla na základě provedené inventarizace předána. Tyto okolnosti uvážil soud podle § 7 (§ 10) zák. č. 71/1958 Sb. a náhradu škody snížil na polovinu manka zjištěno částkou 9335,26 Kčs.
Krajský soud v Ústí n. Lab. změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl. K odůvodnění uvedl, že za manko ve výši 2999,30 Kčs, které vzniklo v době od 10. 10. do 29. 10. 1956, nelze činit odpovědnou žalovanou, která v uvedené době byla nemocná, prodejnu nevedla a kterou na prodejně zastupoval její manžel. Pokud jde o manko ve výši 6334,96 Kčs, zjištěné inventurou provedenou k 10. 10. 1956, zamítl krajský soud žalobu z toho důvodu, že toto manko bylo zjištěno toliko kontrolní a nikoli předávací inventurou, která je podle názoru krajského soudu jediným důkazním prostředkem o škodě a její výši.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že rozsudkem krajského soudu byl porušen zákon.
Odůvodnění:
Stížnost generálního prokurátora namítá především neúplnost řízení, spočívající v tom, že nebyly řádně prošetřeny a zjištěny okolnosti, za nichž došlo k zastupování žalované jejím manželem, zejména zda a v které době byla žalovaná pro nemoc práce neschopná zda tuto nemoc hlásila žalujícímu podniku (§ 20 zák. č. 154/1934 Sb.), aby tak mohlo být zařízeno vhodné její zastupování v prodejně ze strany žalujícího podniku, zda a kteří činitelé žalujícího podniku souhlasili s tím, aby za onemocnělou žalovanou vedl prodejnu její manžel, a aby tato zjištění byla uvážena v souvislosti s výsledky a daty inventur, které byly na prodejně provedeny.
Důkazní řízení soudem provedené je v uvedeném směru kusé a závěr, k němuž došel krajský soud, že totiž žalovaná byla nemocná v době od 10. 10. do 29. 10. 1956 a že v této době byla prodejna vedena se souhlasem žalujícího podniku jejím manželem, nemá ve výsledcích řízení opory. Žalovaná sama uvedla, že byla podle lékařského potvrzení, které předložila žalujícímu podniku, nemocná po dobu 6 týdnů v době do 10. 10. 1956; výpověď zástupce žalujícího podniku, který naopak