Input:

R 25/1959; Garance

č. 25/1959 Sb. rozh.
Dojde-li k ohrožení zájmů dítěte nebo prospechu společnosti, může soud v zájmu pokrokové výchovy dítěte omezit (§ 60 zák. o právu rod.) rodičovskou moc rodiče, do jehož výchovy dítě nebylo svěřeno, přerušením styku s dítětem.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 19. prosince 1958, Cz 553/58)
Podle obsahu spisů lidového soudu civilního v Praze nežijí rodiče nezletilé L. L. ve společné domácnosti. Otec A. L. je odborný spisovatel a matka J. L., původním povoláním úřednice, je invalidní důchodkyní. Mezi manžely vede se řízení o rozvod manželství u lidového soudu civilního v Praze.
Lidový soud civilní v Praze v řízení podle §§ 2(40 a 251 o. s. ř. rozhodl, že nezl. dcera L. se svěřuje do výchovy a výživy matky a otci se ukládá platit na dítě výživné. Rozhodnutím byl upraven také styk otce s dítětem.
Krajský soud v Praze ke stížnosti matky i orgánu péče o mládež do výše výživného a do úpravy styku a ke stížnosti otce do výměry výživného změnil usnesení lidového soudu civilního tak, že uznal otce povinným platit na dítě výživné 300 Kčs měsíčně od 1. června 1958 a zaplatit doplatek od května do září 1957 v částce 1.500 Kčs. Výrok o styku otce s dítětem změnil krajský soud tak, že otec má právo mít dítě u sebe každou druhou neděli od 8 hod. ráno v létě do 20 hod. a v zimě do 18 hod., každé velikonoční svátky a o prázdninách po dobu jednoho měsíce.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že rozhodnutím krajského soudu, pokud jím byl upraven styk otce s dítětem, byl porušen zákon.
Odůvodnění:
I při úpravě výchovy dítěte rodičů spolu nežijících nutno dbát zásadního hlediska, jež sleduje ustanovení § 35 zák. o právu rod., aby totiž výchova dítěte zaručovala jeho řádný rozvoj v uvědomělého a pokrokového občana našeho státu. Tomuto cíli musí být podřízena všechna opatření, sledující zájem dětí, neboť zájem dítěte je v souladu s prospěchem společnosti. Také zásada, že rodič, jemuž nebylo dítě do výchovy a výživy svěřeno, má právo s dítětem se stýkat, musí být uplatňována v souladu se zájmem dítěte a s prospěchem celé společnosti. Úpravou tohoto styku nesmí být narušena vedoucí zásada výchovy dítěte v uvědomělého a pokrokového člena naší