Input:

R 25/1954; Garance

č. 25/1954 Sb. rozh. obÄŤ.
Nařízení exekuční likvidace nebrání věřiteli, který z jakéhokoliv důvodu nepřihlásil svou pohledávku k exekuční likvidaci ve lhůtě stanovené § 576 písm. c) o. s. ř., aby ji uplatnil ještě za exekuční likvidace žalobou přímo proti dlužníku.
Újma, která věřitele nepřihlášením pohledávky stihne, spočívá jen v tom, že věřitel nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky z likvidační podstaty, nýbrž jen z majetku, který byl dlužníku ponechán podle § 588 o. s. ř. a z majetku, jehož dlužník nabude po zrušení exekuční likvidace.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 20. listopadu 1953, Cz 351/53.)
Žalobce uplatnil žalobou z 20. prosince 1952 proti žalovanému nárok na zaplacení nedoplatku kupní ceny za nábytek, který žalovanému prodal v prosinci 1949. Při prvém ústním jednání žalovaný přednesl, že na jeho jmění byla nařízena exekuční likvidace.
Lidový soud civilní v Brně žalobu odmítl. Odmítnutí odůvodnil poukazem na ustanovení §§ 579, 584 o. s. ř., podle nichž došel k závěru, že po nařízení exekuční likvidace může být žalován jen správce podstaty, a to jedině tehdy, když podle § 584 o. s. ř. přihlášený nárok, jeho výši nebo pořadí popře. Poněvadž v daném případě nárok uplatňovaný žalobou nebyl ve lhůtě § 576 písm. c) o. s. ř. přihlášen, nemůže už podle názoru lidového soudu nastat případ § 584 o. s. ř. a žaloba je nepřípustná.
Krajský soud v Brně ke stížnosti žalobce usnesení lidového soudu zrušil a uložil soudu prvé stolice, aby vyzval správce likvidační podstaty ke vstupu do řízení a vstoupí-li, aby s ním v řízení pokračoval. Krajský soud zjistil především, že usnesení o nařízení likvidace nebylo žalobci doručeno, ačkoliv dlužníku musilo být známo, že žalobce je jeho věřitelem. V další části odůvodnění svého rozhoanutí krajský soud uvedl, že věřitelům, kteří bez vlastní viny zmeškali lhůtu § 576 písm. c) o. s. ř. k přihlášení pohledávky v exekuční likvidaci, nemůže být odňata možnost, aby své nároky proti dlužníku uplatnili i za exekuční likvidace, neboť jinak by jejich pohledávky byly vydány nebezpečí případného promlčení. Z ustanovení § 579 písm. b) o. s. ř. nelze dovodit, že by proti dlužníku po zahájení exekuční likvidace nebylo možno vést nová řízem ohledně nepřihlášených pohledávek. V takových případech nutno však vyzvat správce likvidační podstaty k vyjádření, zda do řízení vstoupí či nikoliv a vstoupí-li do řízení, projednat s ním věc, v záporném případě pak postupovat podle § 579 písm. b) na konci.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona, podané generálním prokurátorem, že krajský i lidový soud porušily svými rozhodnutími zákon.
Z odůvodnění:
Jde o to, zda věřitel, který ve lhůtě § 576 písm. c) o. s. ř. nepřihlásil svůj nárok k exekuční likvidaci, může tento nárok uplatnit ještě před zrušením exekuční likvidace a zda tak může učinit přímo proti dlužníku. Z ustanovení § 600 o. s. ř. jen plyne, že pohledávka nepřihlášená k exekuční likvidaci nezaniká zrušením exekuční likvidace. Jinak však občanský soudní řád v hlavě čtvrté části třetí jednající o exekuční likvidaci nedává na uvedenou otázku přímou odpověď. K té lze dqspět správným výkladem § 579 o. s. ř., v němž jsou stanoveny hmotněprávní i procesněprávní účinky spojené s