č. 248/1950 Sb. rozh. obč., Garance
č. 248/1950 Sb. rozh. obč.
Po 1. lednu 1950 nelze provést osvojení tím, že soud schválí smlouvu o osvojení. K osvojení může dojít toliko výrokem soudu na žádost osvojitele.
Před rozhodnutím o této žádosti vyslechne soud všechny účastníky řízení, a to pokud možno osobně. Zejména vyslechne o svolení k osvojení rodiče a zákonného zástupce osvojencova, a to rodiče i tehdy, když byli rodičovské moci zbaveni. Není-li osobní výslech možný, oznámí soud účastníku stav věci písemně a vyzve jej, aby se vyjádřil do určité lhůty buď do soudního protokolu nebo písemně.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 18. dubna 1950, Cz I 31/50.)
Nejvyšší soud uznal k stížnosti generálního prokurátora, podané podle § 55 zákona č. 319/1948 Sb., o zlidovění soudnictví, že usnesením okresního soudu v Ústí nad Orlicí z 9. ledna 1950, kterým byla schválena adopční smlouva, byl porušen zákon.
Důvody:
Okresní soud v Ústí nad Orlicí schválil usnesením z 9. ledna 1950 smlouvu o osvojení ze 4. ledna 1950, když zjistil, že mezi osvojitelkou a osvojencem je přiměřený věkový rozdíl, že osvojitelka nemá vlastních dětí, je československou státní občankou a že její manžel s osvojením projevil souhlas. K takovému schválení soud přistoupil, když se matka dítěte prohlášením z 23. listopadu 1949 sepsaným před okresním národním výborem vzdala jakéhokoliv vlivu na dítě a prohlásila, že svoluje k osvojení dítěte a vzdala se každého dalšího soudního výslechu, týkajícího se adopce dítěte neb jiných opatření.
Jak řízením, tak výrokem porušil soud zákon v ustanovení § 66 odst. 1 zák. č. 265/1949 Sb. a § 22 zák. č. 266/1949 Sb.
Soud v řízení přehlédl, že k osvojení nemůže po 1. lednu 1950 dojít schválením smlouvy o osvojení, nýbrž že se tak může stát jen výrokem soudu. Podle § 66 zákona č. 265/1949 Sb. vznikne osvojení soudním výrokem na žádost osvojitele a k osvojení je třeba svolení zákonného zástupce osoby osvojované.…
