Input:

č. 24/1966 Sb. rozh. tr., Garance

č. 24/1966 Sb. rozh. tr.
I. Podle § 37 tr. zák. je možno za podmínek § 36 odst. 1 tr. zák. upustit od uložení dalšího trestu, nikoliv však uložit další trest pod dolní hranici trestní sazby.
II. Byl-li jedním rozsudkem uložen jednak trest souhrnný (§ 35 odst. 2 tr. zák.), jednak trest úhrnný (§ 35 odst. 1 tr. zák.), je každý z těchto trestů trestem samostatným, takže ohledně každého z nich platí v odvolacím řízení zákaz reformace in peius (§ 259 odst. 4 tr. ř.).
III. Výjimečné okolnosti případu ve smyslu § 40 odst. 1 tr. zák., nelze spatřovat jen v tom, že trest uložený v mezích zákonné trestní sazby by byl pro obviněného příliš přísný.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 22. 3. 1966 - 4 Tz 14/66.)
Rozsudkem okresního soudu v Liberci ze dne 30. června 1965 sp. zn. 4 T 316/65 byl obviněný uznán vinným pateronásobným trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák., trojnásobným trestným činem pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zák. a trestným činem příživnictví podle § 203 odst. 2 tr. zák. (ve znění před novelou z roku 1965).
Trestné činy obviněný spáchal v době od léta 1962 do ledna 1965. Za trestné činy spáchané od léta 1962 do 12. 10. 1964 byl mu podle § 241 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. za současného zrušení výroku o trestu rozsudku okresního soudu v Liberci ze dne 12. 10. 1964 sp. zn. 2 T 364/64 a za použití § 40 odst. 1 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků. Za trestné činy spáchané po 12. 10. 1964 do ledna 1965 uložil mu okresní soud podle § 241 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 a § 40 odst. 1 tr. zák. úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody na dva roky.
K odvolání obviněného krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem z 21. září 1965 sp. zn. 1 To 222/65 rozsudek okresního soudu podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. ve výroku o trestu ohledně tohoto obviněného zrušil a odsoudil jej podle § 241 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. za současného zrušení výroku o trestu ve věci 2 T 364/64 okresního soudu v Liberci k souhrnnému trestu odnětí svobody na pět roků a podle § 241 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. a § 37 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na jeden rok nepodmíněně. Podle § 39a odst. 2 písm. a) tr. zák. zařadil obviněného ve výkonu trestu do první nápravně výchovné skupiny.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem zrušil rozsudek krajského soudu a ve výrocích o trestu i rozsudek okresního soudu a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Proti rozsudku krajského soudu i rozsudku okresního soudu podal generální prokurátor v neprospěch obviněného stížnost pro porušení zákona, v níž vytýká krajskému soudu, že při výměře trestu použil ustanovení § 37 tr. zák. a na základě toho snížil obviněnému úhrnný trest na jeden rok odnětí svobody, přičemž dolní hranice podle § 241 odst. 2 tr. zák. činí pět let odnětí svobody. Z ustanovení § 37 tr. zák. nelze však dovodit, že by podle tohoto ustanovení bylo možno též snížit trest pod dolní hranici zákonné trestní sazby. Dále poukazuje generální prokurátor ve stížnosti pro porušení zákona na to, že okresní soud použil při