Input:

R 24/1962; Exekuce. Zástavní právo Garance

č. 24/1962 Sb. rozh.
Vliv zrušení propadnutí majetku na existenci pohledávky na nemovitosti váznoucí, zajištěné exekučním zástavním právem.
(Rozhodnutí městského soudu v Praze z 21. března 1961, 11 Co 136/61)
Obvodní soud pro Prahu 7 zamítl žalobu proti Čs. státu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 34 876,- Kčs z toho důvodu, že pro tuto částku, představující pohledávku jejího zemřelého manžela za L. F. vázlo exekuční zástavní právo na nemovitosti, kterou L. F. spolu s ostatním majetkem darovala Čs. státu, takže žalovaný za ní odpovídá původní dlužnice do výše převzatého majetku. Manžel žalobkyně sice byl rozsudkem Nejvyššího soudu ze 23. 2. 1954 odsouzen pro zločin pomoci k velezradě k trestu odnětí svobody v trvání 12 roků a bylo vysloveno propadnutí jmění, tento rozsudek byl však zrušen v celém rozsahu rozhodnutím presidia Nejvyššího soudu z 23. 2. 1955, takže pohledávka manžela žalobkyně nepropadla konfiskaci a žalovaný je povinen zaplatit ji - žalobkyni - jako jeho dědičce.
Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Odůvodnění:
Žalobkyně opírá svůj nárok na zaplacení žalované částky o dva důvody: Za prvé o to, že žalovaný převzal k vypořádání pohledávku jejího manžela za L. F. při tom, když tato se vzdala nemovitosti, na níž bylo zapsáno exekuční zástavní právo pro tuto pohledávku ve prospěch Čs. státu a za druhé o ustanovení §§ 131, 271 a 272 obč. zák.
Pro prvé tvrzení není ve výsledcích řízení vůbec opory.
Darovací smlouva ze 23. 4. 1954, které se žalobkyně v odvolání dovolává, neobsahuje vůbec žádného závazku ze strany státu, neboť ve skutečnosti jde jen o prohlášení manželů L. a A. F., jimiž se vzdávají svého majetku pro případ vystěhování ve prospěch Čs. státu, který toto prohlášení přijal s výhradou schválení ministerstva financí. Závazek státu vůči manželovi žalobkyně nebyl však založen ani rozhodnutím ministerstva financí, jímž přijalo dar domu, náležejícího L. F. s dodatkem, že závady na domě váznoucí budou vypořádány. Tento dodatek totiž se nemohl týkat pohledávky manžela žalobkyně za L. F., zajištěné zástavním právem na darovaném domě, když tato pohledávka v době tohoto prohlášení, tj. 14. 5. 1954, neexistovala v důsledku propadnutí jmění, vysloveného citovaným rozsudkem Nejvyššího