č. 24/1961 Sb. rozh. tr., Garance
č. 24/1961 Sb. rozh. tr.
Význam výchovného působení společenských organizací vyžaduje, aby i odvolací soudy při rozhodování o opravných prostředcích pečlivě hodnotily prohlášení společenské organizace (podložené vyjádřením kolektivu nejbližších pracovníků - členů brigády, party, oddělení apod.), která se zavázala, že zajistí nápravu obžalovaného, zejména když projevil politování nad spáchaným trestným činem.
V takových případech je vhodné uložit za méně závažné trestné činy podmíněný trest na přiměřenou zkušební dobu nebo nápravné opatření a sledovat další život odsouzeného (§§ 27, 38 tr. zák.).
(Rozhodnutí krajského soudu v Ústí nad Labem z 28. prosince 1960 - 5 To 253/60.)
Obžalovaný jako člen JZD bezdůvodně neplnil své členské pracovní povinnosti v době od 6. 6. do 10. 6. 1960 a od 10. 7. 1960 do 25. 7. 1960, což se nepříznivě projevilo v chodu JZD, neboť ztěžoval provoz lidového družstva.
Lidový soud v Teplicích uznal obžalovaného vinným trestným činem poškozování provozu podle § 135 odst. 1 tr. zák. a odsoudil ho podle téhož zákonného ustanovení k trestu odnětí svobody na devět měsíců nepodmíněně.
Krajský soud v Ústí nad Labem k odvolání obžalovaného (se zřetelem k vyjádření členské chůze JZD) zrušil výrok o nepodmíněném odsouzení a povolil obžalovanému podle §§ 24 odst. 1 a 25 odst. 1 tr. zák. podmíněný odklad výkonu trestu na zkušební dobu dvou (2) let.
Z odůvodnění:
Obžalovaný proti rozsudku namítal v otázce viny, že jeho nepřítomnost neztížila provoz JZD, neboť tehdy ještě nenastaly žně a ani senoseč nebyla jeho nepřítomností mařena. Namítá dále, že lidový soud nevzal v úvahu jeho finanční poměry a že při výměře trestu nepřihlédl k tomu, že se odvolatel stará o čtyřčlennou rodinu, která by výkonem nepodmíněného trestu velmi trpěla. Uložený trest nevystihuje podle odvolatele míru zavinění ani následky jeho činu.
Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek i předcházející řízení a došel k závěru, že prvý soud správně a v souladu s výsledky provedených důkazů zjistil skutkový děj, zejména i okolnosti, že se zřetelem na nedostatek pracovních sil nepřítomnost obžalovaného zásadně narušila chod práce v JZD, a že jeho nepřítomnost v době senoseče znamenala citelnou ztrátu a narušení provozu JZD, což je doloženo zprávou představenstva, založenou ve spise. Proto prvý soud právem spatřoval v jednání obžalovaného trestný čin poškozování provozu podle § 135 odst. 1 tr. zák.
Při výměře trestu uvážil soud správně, že je třeba přiměřeného trestu k účinnému působení na obžalovaného, když předcházející podmíněné odsouzení z 9. 2. 1960 za stejný trestný čin nestačilo k nápravě obžalovaného. Uložený trest je svou výší odůvodněn stupněm nebezpečnosti činu obžalovaného pro společnost zejména mírou jeho zavinění.
Lidový soud vyslovil trest…
