Input:

24/1960 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Konzulární úmluvě mezi Československou republikou a Maďarskou lidovou republikou Garance

č. 24/1960 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Konzulární úmluvě mezi Československou republikou a Maďarskou lidovou republikou
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 15. února 1960
o Konzulární úmluvě mezi Československou republikou a Maďarskou lidovou republikou
Dne 27. března 1959 byla v Praze podepsána Konzulární úmluva mezi Československou republikou a Maďarskou lidovou republikou.
S Úmluvou vyslovilo Národní shromáždění souhlas dne 8. července 1959 a president republiky ji ratifikoval dne 21. října 1959. Ratifikační listiny byly vyměněny v Budapešti dne 20. listopadu 1959.
Podle svého článku 23 Úmluva nabyla platnosti dne 20. prosince 1959.
České znění Úmluvy se vyhlašuje současně.
 
David v. r.
 
KONZULÁRNÍ ÚMLUVA
mezi Československou republikou a Maďarskou lidovou republikou
President Československé republiky a
Presidiální rada Maďarské lidové republiky
vedeni přáním dále upevňovat přátelské vztahy mezi oběma státy a prohloubit vzájemnou spolupráci také v oblasti konzulárních styků
rozhodli se uzavřít Konzulární úmluvu a za tím účelem jmenovali své zmocněnce:
president Československé republiky
dr. Antonína Gregora,
prvního náměstka ministra zahraničních věcí Československé republiky,
Presidiální rada Maďarské lidové republiky
Jószefa Gábora,
mimořádného a zplnomocněného velvyslance Maďarské lidové republiky v Československu,

kteří vyměnivše si své plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě dohodli se takto:
I
Zřizování konzulátů, vysílání a přijímání konzulů
Článek 1
1. V souladu s touto Úmluvou má každá ze smluvních stran právo zřizovat konzuláty na území druhé smluvní strany.
2. Sídlo konzulů a jejich konzulární obvod se vždy určuje na základě dohody smluvních stran.
Článek 2
1. Konzulové jmenovaní vysílajícím státem zahájí svou činnost poté, co jim přijímací stát po předložení konzulského patentu udělí exequatur. V konzulském patentu se uvede konzulární obvod a sídlo konzula.
2. Orgány přijímajícího státu učiní všechna potřebná opatření, aby konzulové mohli provádět svou úřední činnost nerušeně a požívat všech práv, výsad a výhod, které jim zabezpečuje právní řád přijímajícího státu a tato Úmluva.
Článek 3
1. Činnost konzula končí jeho odvoláním, odnětím exequatur nebo úmrtím.
2. V případě odvolání konzula, odnětí exequatur nebo v případě jeho smrti, dočasné nepřítomnosti nebo jiných okolností, které jsou na překážku jeho činnosti, přísluší výkon oprávnění konzula jeho zástupci. O tom je nutno včas zpravit příslušný orgán přijímajícího státu.
3. Zástupce konzula, který je pověřen dočasným vedením konzulátu, požívá týchž práv, výsad a výhod, které se poskytují na základě této Úmluvy konzulovi.
Článek 4
Pod označením „konzulát“ se v této Úmluvě rozumí generální konzulát, konzulát, vícekonzulát a konzulární jednatelství, pod označením „konzul“ generální konzul, konzul, vícekonzul a konzulární jednatel.
II
Práva, výsady a výhody
Článek 5
Konzulové a pracovníci konzulátu smluvních stran nejsou podřízeni, pokud jde o jejich služební činnost, pravomoci přijímajícího státu.
Článek 6
Konzulové mají právo umístit na budovu