Input:

R 24/1956 (tr.); Garance

č. 24/1956 Sb. rozh. tr.
Útok ve smyslu § 8 tr. zák., prováděný více osobami, předpokládá nutně aktivní činnost každého z útočníků. V takovém případě je přípustná nutná obrana (za podmínek v § 8 tr. zák. uvedených) proti kterémukoli útočníkovi, nikoli jen proti hlavnímu z nich.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 30. prosince 1955, 1 Tz 349/55.)
Lidový soud v Krnově uznal obviněného vinným trestným činem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 222 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil podle odůvodnění rozsudku tím, že bodl jistého P několikrát nožem, a to nejprve do předloktí a pak do krajiny hrudní směrem k srdci. Poškozený P byl pro zranění takto utrpěné po tři týdny v nemocničním ošetření a po dobu delší než dva měsíce práce neschopen. Podle skutkového zjištění lidového soudu byl mezi obviněným a rodinou poškozeného již po delší dobu napjatý poměr. Kritického dne došlo mezi podnapilým obviněným a schovankou poškozeného, která provázela poškozeného, k prudké hádce, při níž schovanka poškozeného pojednou zvedla se země klacek a tloukla jím obviněného. Obviněný, ve snaze se ubránit napadl poškozeného nožem již uvedeným způsobem. Lidový soud spatřoval v jednání obviněného vykročení z mezí nutné obrany (nepřiměřenost obrany), jímž byla poškozenému z nedbalosti způsobena těžká újma na zdraví. Tento rozsudek se stal pravomocným.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem zrušil rozsudek lidového soudu a tomuto 4 soudu nařídil, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Generální prokurátor ve stížnosti pro porušení zákona v podstatě uvádí, že nebylo náležitě objasněno, zda šlo o nutnou obranu 1 proti útoku a šlo-li o nutnou obranu, zda byla přiměřená, a dodává, / že kdyby bylo právní posouzení podle rozsudku správné, vztahoval by se na čin aboliční příkaz čl. VI č. 1 amnestijního rozhodnutí