Input:

234/1999 Sb., Nález Ústavního soudu ze dne 22. září 1999 ve věci návrhu na zrušení § 13 odst. 2 věty první zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, a § 13 odst. 5 téhož zákona ve slovech "která nebyla do 31. ledna 1993 nebo do 1. září 1993 oprávněnou osobou pouze" Garance

č. 234/1999 Sb., Nález Ústavního soudu ze dne 22. září 1999 ve věci návrhu na zrušení § 13 odst. 2 věty první zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, a § 13 odst. 5 téhož zákona ve slovech "která nebyla do 31. ledna 1993 nebo do 1. září 1993 oprávněnou osobou pouze"
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem České republiky
Ústavní soud rozhodl dne 22. září 1999 v plénu o návrhu M. S. a JUDr. V. V. na zrušení § 13 odst. 2 věty první zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, a § 13 odst. 5 téhož zákona ve slovech „která nebyla do 31. ledna 1993 nebo do 1. září 1993 oprávněnou osobou pouze”
takto:
Návrh se zamítá.
Odůvodnění
I.
Navrhovatelé podali k Ústavnímu soudu stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. června 1998 č. j. 16 Ca 452/97-30, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu v Litoměřicích ze dne 17. července 1997 č. j. 72-1513/97-8119. Tímto rozhodnutím nebylo navrhovatelům obnoveno vlastnické právo k nemovitostem v kat. území R. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že navrhovatelé nesplňují podmínky § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o půdě”). Podle tohoto ustanovení a s přihlédnutím k § 13 zákona o půdě má oprávněná osoba nárok na vydání nemovitostí, jestliže byla k 31. lednu nebo k 1. září 1993 občanem České republiky. Toto stanovisko vychází ze znění novely zákona o půdě č. 30/1996 Sb., podle níž právo na vydání nemovitosti podle § 6 může uplatnit oprávněná osoba za předpokladu, že do 31. ledna 1993 nebo do 1. září 1993 nebyla oprávněnou osobou pouze proto, že nesplňovala podmínku trvalého pobytu.
JUDr. V. V., původně státní občan ČSR, pozbyl čs. státní občanství dne 15. prosince 1958, tzn. dnem nabytí státního občanství USA, a to na základě Úmluvy o naturalizaci mezi Československem a Spojenými státy č. 169/1929 Sb. České státní občanství nabyl zpět dne 7. června 1994 udělením podle § 7 zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, v platném znění.
M. S., původně čs. státní občanka, pozbyla čs. státní občanství dnem nabytí státního občanství USA, tzn. dnem 8. listopadu 1960, a to na základě Úmluvy o naturalizaci mezi Československem a Spojenými státy č. 169/1929 Sb. České státní občanství nabyla zpět dne 11. května 1994 udělením podle § 7 zákona č. 40/1993 Sb., v platném znění.
Skutečnosti týkající se pozbytí a nabytí státního občanství jsou dle názoru Okresního pozemkového úřadu v Litoměřicích dokázány sdělením Ministerstva vnitra ze dne 18. března 1996 č. j. II/s-OSOM/53/7880/93,7877/93 a listinami o udělení státního občanství České republiky č. j. VS/2-53/7880/93-2176 a č. j.