Input:

R 23/1959 (tr.); Garance

č. 23/1959 Sb. rozh. tr.
Vedlejší trest musí vždy vhodně doplňovat trest hlavní, aby byl splněn účel trestu ve smyslu § 17 odst. 1 tr. zák.
Ježto je nutno výchovně působit na řidiče motorových vozidel, aby se vyvarovali požívání alkoholických nápojů během jízdy, je zpravidla u opilých řidičů na místě uložit nepodmíněný vedlejší trest zákazu řízení motorových vozidel, avšak podle § 51 odst. 3 tr. zák. nutno vždy stanovit dobu s přihlédnutím na osobu pachatele a způsob jeho života i ostatní hlediska § 19 odst. 1 tr. zák. v souladu s účelem trestu ve smyslu § 17 odst. 1 písm. b), c) tr. zák.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 30. ledna 1959, 1 Tz 337/58.)
Obžalovaný, řidič z povolání, který vedl řádný život pracujícího člověka, dne 13. prosince 1957 vypil několik 10° piv, čímž se přivedl do stavu podnapilosti, ačkoliv hodlal ještě řídit motorové vozidlo, avšak před vyjetím s vozidlem byl zadržen.
Lidový soud v Teplicích uznal obžalovaného vinným trestným činem podle § 187 odst. 2 tr. zák. a odsoudil ho k trestu nápravného opatření na 6 měsíců se srážkou 15 % ze mzdy a podle § 51 tr. zák. vyslovil zákaz řidičské činnosti na dobu 5 let.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu vyslovil porušení zákona v ustanovení § 17 odst. 1 písm. b), § 19 odst. 1 tr. zák.
Výrok, že trest zákazu řízení motorových vozidel potrvá 5 let, zrušil a zákaz řidičské činnosti u obžalovaného stanovil na dobu 1 roku.
Z odůvodnění:
Předseda Nejvyššího soudu ve stížnosti pro porušení zákona uvedl, že stanovení doby zákazu řidičské činnosti na 5 let je v očividném nepoměru k nebezpečnosti činu pro společnost a jeví se jako trest nepřiměřeně přísný vedle výchovného trestu' nápravného opatření.
Nejvyšší soud shledal, že byl porušen zákon.
Obžalovaný pochází z