č. 23/1954 Sb. rozh. obč., Garance
č. 23/1954 Sb. rozh. obč.
Ustanovení § 393 o. s. ř. nelze použít na případy, kde bytu bylo užíváno na základě jiného právního poměru než poměru nájemního.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 6. října 1953, Cz 306/53.)
Vlastník rodinného domku se domáhal připuštění výpovědi z bytu z toho důvodu, že ho potřebuje pro svého ženatého syna.
Lidový soud civilní v Praze výpověď připustil. Z odůvodnění: V bytě, o který jde, bydlel bývalý majitel domku se svou hospodyní, proti níž směřuje výpověď. Dnem úmrtí majitele domku vstoupila vypovídaná v nájemní poměr k tomuto bytu podle § 393 o. s. ř. a stala se tak majitelkou bytu. Domek po zemřelém zdědil navrhovatel, který potřebuje byt obývaný vypovídanou pro svého syna a jeho manželku. Navrhovatelův syn je zaměstnancem národního podniku, jeho manželka prodělala tuberkulosu a potřebuje byt zdravotně nezávadný. Oba bydlí v jiné obci v nezdravém bytě, odkud navrhovatelův syn musí dojíždět do zaměstnání. Vypovídaná byla zaměstnána jako hospodyně u bývalého majitele domku, starala se o jeho domácnost a byla na něho odkázána. Stala se tedy majitelkou bytu ve smyslu § 393 o. s. ř. Soud měl náležitý zřetel k zvláštní naléhavosti potřeby bytu pro pronajimatelova syna vzhledem k nemoci jeho manželky, která má právo na přidělení přiměřeného náhradního bytu mimo pořadí podle bodu 42 vyhlášky č. 1152/1948 Ú. l. I.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona, podané generálním prokurátorem, že rozsudkem lidového soudu…
