Input:

R 22/1965 (tr.); Narušování řízení, plánování a kontroly národního hospodářství. Porušování povinností při nakládání s finančními a hmotnými prostředky. Rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví Garance

č. 22/1965 Sb. rozh. tr.
K vzájemnému vztahu trestných činů podle § 132 odst. 1 písm. c) tr. zák. a § 125, event. § 127 tr. zák.
Rozlišení subjektivní stránky.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. března 1965 - 5 Tz 7/65.)
Rozsudkem okresního soudu v Chrudimi z 15. července 1964 sp. zn. 2 T 134/64 byl obviněný F. T. uznán vinným trestnými činy rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. c) tr. zák. a narušování řízení, plánování a kontroly národního hospodářství podle § 125 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody a k dalším trestům.
Ke stížnosti pro porušení zákona byl rozsudek v celém rozsahu zrušen a okresnímu soudu v Chrudimi bylo přikázáno, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Trestná činnost obviněného spočívala podle rozsudečného výroku v tom, že obviněný jako vedoucí provozovny n. p. VČPK Skuteč č. 028 v Dolním Holetíně od r. 1962 do konce května 1963 v hlášení a výkazech o výši výroby uváděl úmyslně vyšší plnění než odpovídalo skutečnosti, což mělo za následek, že bylo neoprávněně vyplaceno na prémiích 25 796,78 Kčs a za nevykonanou práci byla zaplacena mzda 2719,70 Kčs.
Obviněný T. po celý rok 1962 vykazoval v základní evidenci pro plnění plánu a pro výpočet prémií větší množství záhozového kamene, než bylo skutečně vyrobeno a než bylo dělníkům na mzdách za tuto nadsazenou výrobu zaplaceno. Tím chtěl dosáhnout plnění plánu větším procentem a tím zajistit i vyplacení prémií dělníkům v neoprávněné výši. Dosáhl skutečně toho, že za rok 1962 byly dělníkům vyplaceny neoprávněné prémie ve výši 25 496,78 Kčs a kromě toho jemu samotnému ve výši 300,- Kčs. Toto zkreslování evidenčního výkazu je potvrzeno provedenými svědeckými výpověďmi L. C., E. Č., N. M. a Z. Z. Obviněný sám toto zkreslování výkazu nepopřel, a naopak doznal, že v roce 1962 připisoval výrobu záhozového kamene do základní evidence pro plnění plánu proto, aby "vycházelo" plnění hrubé výroby. Mzdy za takto připisovanou výrobu dělníkům placeny nebyly. Podle vlastního doznání to činil jednak proto, aby vznikl nárok na proplacení prémií, jednak proto, aby nebyl volán k vytýkacímu řízení. Věděl též, že nebyl oprávněn počítat do plnění plánu záhozový kámen, který nebyl dělníky naložen a odvezen a u kterého nebyla žádná práce dělníků vykázána. V základní evidenci výroby mohlo být, jak potvrzují svědci L. C. a N. M., vykazováno jen to, co bylo skutečně vyrobeno a na mzdách vyplaceno. Mzdy, jak vyplývá z těchto svědeckých výpovědí, se souhrnně každý měsíc vykazovaly v rekapitulaci mezd, se kterou musela základní evidence výroby souhlasit, což obviněný věděl.
Skutková zjištění, která okresní soud učinil, odpovídají tudíž výsledkům provedených důkazů.
Okresní soud však pochybil, když zjištěné jednání obviněného posoudil jako trestný čin rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. c) tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem narušování řízení, plánování a kontroly národního