Input:

R 22/1955 (tr.); Garance

č. 22/1955 Sb. rozh. tr.
Ustanovení § 61 odst. 1 tr. zák., pokud stanoví, že lze u mladistvého vyslovit podmíněné odsouzení i tam, kde to .zákon jinak vylučuje, ukládá soudu, aby uvažoval o podmíněném odsouzení i u těch trestných činů, u nichž je podle zvláštní části trestního zákona podmíněné odsouzení vyloučeno.
Aby mohlo být vysloveno podmíněné odsouzení, musí však i u mladistvého být splněny podmínky, že se podmíněné odsouzení nepříčí důležitému obecnému zájmu a že má soud vzhledem k předchozímu životu mladistvého a k okolnostem případu důvodně za to, že pachatel i bez výkonu trestu povede řádný život pracujícího člověka.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 31. prosince 1954, 1 Tz 264/54.)
Tři mladiství v úmyslu znepokojit obyvatelstvo jistého místa umístili třaskavou nálož pod patník státní silnice a před příjezdem autobusu ČSD zapálili zápalnou šňůru a uprchli. Explose nastala, když byl autobus vzdálen od uvedeného patníku ještě 150 m. Kromě škody na patníku žádná jiná škoda nevznikla.
Krajský soud v Ústí nad Labem uznal mladistvé pro tento skutek vinnými trestným činem obecného ohrožení podle § 192 odst. 1 tr. zák. a uložil jim podmíněné tresty odnětí svobody. Rozsudek ten se stal pravomocným.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem vyslovil, že rozsudkem krajského soudu byl porušen zákon jednak v ustanovení § 190 odst. 1 písm. b) a § 192 odst. 1 tr. zák., jednak v § 24 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Pokud krajský soud kvalifikoval skutek mladistvých jako trestný čin obecného ohrožení podle § 192 odst. 1 tr. zák., vytkl nejvyšší soud tuto kvalifikaci jako vadnou, neboť ze skutkového zjištěni dospěl k závěru, že mladiství jednali úmyslně.
Pokud krajský soud podmíněně odložil výkon trestu odnětí svobody, uvedl nejvyšší soud
v odůvodnění:
Krajský soud se při povolení podmíněného odsouzení mladistvých zabýval pouze otázkou řádného života pracujícího člověka a uvedl, že vzhledem k tomu, že mladiství jinak vedli řádný život pracujícího člověka, odložil jim podmíněně trest odnětí svobody v přesvědčení, že pohrůžka trestem postačí k jejich nápravě. Tímto odůvodnil podmíněné odsouzení pouze se zřetelem k § 24 odst. 1 písm. b) tr. zák. Krajský soud se však nezabýval další podmínkou pro povolení podmíněného odsouzení uvedenou v § 24 odst.