č. 218/1949 Sb., Zákon o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem, ve znění účinném k 7.1.2002
ZÁKON
ze dne 14. října 1949
o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem.
Ve znění:
Předpis č. |
K datu |
Poznámka |
88/1950 Sb. |
(k 1.8.1950) |
ruší § 13 |
146/1971 Sb. |
(k 1.1.1972) |
nepřímo, změna kompetencí |
16/1990 Sb. |
(k 23.1.1990) |
mění |
165/1992 Sb. |
(k 15.4.1992) |
ruší § 10 |
522/1992 Sb. |
(k 20.11.1992) |
mění |
3/2002 Sb. |
(k 7.1.2002) |
mění § 1 odst. 1, § 8 odst. 1 |
562/2004 Sb. |
(k 1.1.2005) |
ruší § 5 - dosud neuvedeno |
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Osobní požitky duchovních.
§ 1.
(1)
Stát poskytuje podle dalších ustanovení tohoto zákona registrovaným1) církvím a náboženským společnostem, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštních práv, stanovenou2) úhradu osobních požitků duchovních, působících jako zaměstnanci církví a náboženských společností v duchovní správě, v církevní administrativě nebo v ústavech pro výchovu duchovních, jestliže o to církev nebo náboženská společnost požádá.
(2)
Tuto povinnost nemají církve a náboženské společnosti, jejichž duchovním byly osobní požitky státem poskytovány ke dni 31. 12. 1989.
(3)
Celkový rozsah úhrady podle odstavců 1 a 2 stanoví státní rozpočty České republiky a Slovenské republiky.
§ 2.
Duchovenskou činnost v církvích a náboženských společnostech mohou vykonávat jen osoby, které jsou bezúhonné.
§ 3.
(1)
Osobní požitky duchovních tvoří:
a)
základní plat,
b)
hodnostní přídavek a
c)
odměna za vyšší výkon.
(2)
Částky základního platu, způsob a míru jeho zvyšování, podmínky pro přiznání hodnostního přídavku a jeho výši, jakož i podmínky pro přiznání odměny za vyšší výkon a podrobnosti o této odměně stanoví vláda nařízením.
§ 4.
Náhrada cestovních, stěhovacích a jiných výloh.
Duchovní, kteří mají nárok na osobní požitky, mají též nárok na náhradu cestovních, stěhovacích a jiných výloh podle obecných předpisů.
§ 5.*
Povinnost vyučovati náboženství.
Duchovní působící v duchovní správě jsou povinni vyučovati bezplatně náboženství na školách, není-li o vyučování náboženství jinak postaráno. Rozsah této povinnosti a bližší její úpravu stanoví v dohodě s ministerstvem školství, věd a umění nařízením ministr, který řídí Státní úřad pro věci církevní.
§ 6.
Sociální dávky.
Sociální dávky, zejména dávky na nezaopatřené děti, pensijní zabezpečení duchovních a jejich rodinných příslušníků se poskytují podle obdoby předpisů platných pro státní zaměstnance. Podrobnosti stanoví vláda.
§ 7.
(zrušen č. 16/1990 Sb.)
§ 8.
Věcné náklady.
(1)
Stát hradí registrovaným1) církvím a náboženským společnostem, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštních práv, podle jejich schváleného rozpočtu řádné věcné náklady spojené s výkonem bohoslužeb a jiných náboženských úkonů i s církevní administrativou.
(2)
Na mimořádné věcné náklady poskytne stát v odůvodněných případech zvláštní pomoc.
§ 9.
Rozpočty.
(1)
Zástupci církví a náboženských společností a správcové církevního majetku jsou povinni sestavovat rozpočty a závěrečné účty a předkládat je Státnímu úřadu pro věci církevní ke schválení.
(2)
Rozpočty na řádné věcné náklady sestavují se podle skutečných potřeb, a to podle zásad státního rozpočtu; podrobnosti stanoví Státní úřad pro věci církevní v dohodě s ministerstvem financí.
§ 10.
(zrušen 165/1992 Sb.)
§ 11.
Zánik závazků.
(1)
Veškerý soukromý a veřejný patronát nad kostely, obročími a jinými církevními ústavy…
