Input:

R 21/1966 (tr.); I. Příbuzní.; II. Svědek.; III. Svědek Garance

č. 21/1966 Sb. rozh. tr.
I. Zjistí-li soud při hlavním líčení, že příbuzní obviněného byli v přípravném řízení vyslechnuti, aniž by byli poučeni ve smyslu § 100 odst. 2 tr. ř., nemůže z tohoto důvodu vrátit věc prokurátoru k došetření podle § 221 odst. 1 tr. ř., neboť nejde o podstatnou změnu okolností případu a tento nedostatek nevyžaduje k objasnění věci dalšího šetření. Takovou výpověď svědka sepsanou v přípravném řízení nelze při hlavním líčení ani přečíst (§ 211 odst. 3 tr. ř.). V tomto stadiu řízení musí uvedený nedostatek odstranit soud opětovným výslechem svědků.
II. Nedostatek poučení svědků (příbuzných obviněného) podle § 100 odst. 2 tr. ř. v přípravném řízení je však vadou přípravného řízení ve smyslu § 188 odst. 1 písm. f) tr. ř. a soud proto v takovém případě může věc vrátit po předběžném projednání obžalobu prokurátoru k došetření nebo opětovným výslechem svědků u hlavního líčení tento nedostatek odstranit.
III. K výkladu ustanovení § 100 odst. 2 tr. ř.
(Rozsudek Nejvyššího soudu z 3. 2. 1966 - 7 Tz 85/65.)
Okresní prokurátor podal dne 3. června 1965 u okresního soudu obžalobu na obviněného pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 2 tr. zák. spáchaný podle obžaloby tím, že dne 6. června 1965 v 18,30 hodin v K. v bytě občanky K uhodil několikrát silně pěstí do obličeje občana L, který po těchto ranách upadl na kamennou podlahu a utrpěl zranění (zlomení žebra, krevní podlitiny na obou očních krajinách a na dolním rtu), mající za následek pracovní neschopnost v trvání 19 dnů.
Po projednání věci v hlavním líčení okresní soud usnesením ze dne 18. 8. 1965 sp. zn. 4 T 106/65 rozhodl, že podle § 221 odst. 1 tr. ř. se věc vrací okresnímu prokurátorovi k došetření.
Stížnost okresního prokurátora proti tomuto usnesení krajský soud usnesením z 21. 9. 1965 sp. zn. 5 To 365/65 podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Ke stížnosti pro porušení zákona, podané generálním prokurátorem, Nejvyšší soud usnesení krajského soudu zrušil, zrušil i usnesení okresního soudu a tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění.
Nejvyšší soud přezkoumal v rozsahu ustanovení § 267 odst. 1 tr. ř. správnost výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo a shledal, že byl porušen zákon.
Podstatnou změnu okolností případu a nutnost dalšího šetření k objasnění věci spatřoval okresní soud v tom, že svědci K, N a M byli v přípravném řízení vyslechnuti jako svědci bez příbuzenského poměru k obviněnému a proto také nebyli poučeni o možnosti odepřít výpověď podle § 100 tr. ř. Dále v tom, že svědkyně K po řádném poučení ve smyslu citovaného ustanovení odepřela u hlavního líčení vypovídat a k výpovědím svědků N a M nemohl soud pro zmíněné již pochybení přihlížet. A posléze v tom, že poškozený L vypovídal u hlavního líčení odlišně od své původní výpovědi v přípravném řízení.
Krajský soud se postavil na stejné stanovisko jako soud prvního stupně, že totiž svědci K, N a M jsou ve vztahu k obviněnému v příbuzenském vztahu (sešvagření), a že tedy měli být ve vyšetřování poučeni podle § 100 odst. 2 tr. ř. a mělo být zkoumáno, zda právo odepřít výpověď lze těmto svědkům přiznat, či nikoliv.