Input:

č. 21/1959 Sb. rozh., Garance

č. 21/1959 Sb. rozh.
Pro posouzení otázky, zda na podkladě pravomocného odsouzení ke ztrátě čestných práv občanských podle § 15 dekretu č. 16/1945 Sb. nastalé zastavení výplaty důchodu trvá, jest skutečnost, že vládní nařízení č. 22/1953 Sb. bylo zrušeno, zcela bez významu.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 22. srpna 1958, č. Cz 251/58.)
Navrhovatel byl pro účast ve Vlajce odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 15 let a ke ztrátě čestných práv občanských. Výměrem Státního úřadu sociálního zabezpečení byl mu přiznán invalidní důchod v částce 949.40 Kčs měsíčně od 9. 1. 1956 z průměrného ročního výdělku 12 660 Kčs za 34 let v hornictví, zároveň však bylo vysloveno, že výplata tohoto důchodu se zastavuje po dobu trvání vedlejšího trestu ztráty čestných práv občanských. Dalším výměrem Státního úřadu sociálního zabezpečení byl navrhovateli vyměřen invalidní důchod v částce 478 Kčs od 9. 1. 1956 z průměrného ročního výdělku 12.660 Kčs za dobu 5 let, tj. za dobu získanou v pojištění po odpykání poloviny trestu odnětí svobody.
Lidový soud v Ústí nad Labem projednal navrhovatelovy opravné prostředky proti oběma uvedeným výměrům a došel k přesvědčení, že navrhovateli náleží nárok na výplatu celého důchodu 949.40 Kčs od 9. 1. 1956 proto, že vládní nařízení č. 22/1953 Sb. bylo zrušeno zákonem č. 55/1956 Sb. Proto přiznal navrhovateli nárok na výplatu důchodu 949.40 Kčs od 1. 1. 1957.
Krajský soud v Ústí nad Labem vyšel rovněž z předpokladu, že zastavení výplaty důchodu po dobu trvání ztráty čestných práv občanských není důvodné po zrušení vládního nařízení č. 22/1953 Sb., rozsudek lidového soudu však zrušil proto, že řízení nebylo úplné.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že rozhodnutím krajského soudu byl porušen zákon.
Odůvodnění:
Navrhovatel byl odsouzen ke ztrátě čestných práv občanských podle § 15 č. 1 dekretu č. 16/1945 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech. Toto ustanovení uvádí, že pozbytí občanské cti znamená ztrátu odpočivných a zaopatřovacích požitků, platů z milosti a všelikých jiných platů z veřejných peněz. Jde tedy o následky plynoucí přímo.ze zákona.
Obsah pojmu „ztráta“ odpočivných platů vyložil Nejvyšší soud v rozhodnutí č. 153/1953 Sbírky rozhodnutí čs. soudů tak, že odsouzení mimořádným lidovým soudem ke ztrátě občanské cti nemá za následek trvalou ztrátu nároku na důchod a trvalou ztrátu způsobilosti k