č. 206/1950 Sb. rozh. obč., Garance
č. 206/1950 Sb. rozh. obč.
Právními předpisy o znárodnění byla dotčena ustanovení občanského zákoníka o zrušení závazků kompensací (§ 5 odst. 2 dekr. č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků ve znění příl. k vyhlášce č. 116/1948 Sb., § 1438 obč. zák.).
Právo národního podniku domáhat se zrušení nebo jiné přiměřené úpravy svých závazků pro jejich hospodářskou neodůvodněncst se vztahuje i na závazky, které byly namítnuty k započtení proti jeho pohledávce.
I v těchto případech třeba použít ustanovení § 20 odst. 1 zákona č. 228/1946 Sb., o rozhodčích soudech pró úpravu některých závazků národních podniků, ve znění zákona č. 272/1938 Sb.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 20. prosince 1949, Co I 835/49, R I 122/49.)
Do konce roku 1942 byl A předsedou správní rady akciové společnosti. Jeho manželka byla vlastnicí 5.000 kusů akcií této společnosti, jež znamenaly alespoň polovinu akciového kapitálu. Jako správci jmění své manželky přijímal A pro ni dividendu a vybíral od akciové společnosti též splátky pohledávek, jež proti ní měla. V tom pokračoval, i když mu jeho manželka 4. ledna 1940 vypověděla plrou moc ke správě jmění, částky, které po této době neprávem vybral, manželce neodevzdal. Manželka proto požadovala zaplacení jich na akciové společnosti a o vyplacení dividend tuto společnost zažalovala. Společnost byla k zaplacení těchto dividend odsouzena o poté dividendy i všechny ostatní pohledávky manželky zaplatila. Roku 1945 byl majetek akciové společnosti znárodněn podle dekr. č. 100/1945 Sb. a byl začleněn do národního podniku.
Žalobou podanou proti A se pak národní podnik domáhal toho, aby mu A vrátil částky, které takto od akciové společnosti neoprávněně přijal. Touž žalobou se domáhal dále zaplacení dalších částek, které akciová společnost vyplatila na příkaz žalovaného k úhradě jeho osobních závazků a na vrub jeho osobního účtu u ní. Proti žalobnímu nároku v celkové výši 115.460 Kčs namítl žalovaný A k započtení vzájemnou pohledávku 830.000 Kčs. Tvrdil, že tato pohledávka mu příslušela proti akciové společnosti z toho důvodu, že pro ni vykonával práce, za něž nedostal plat. Do tohoto závazku akciové společnosti prý vstoupil národní podnik podle § 5 odst. 1 dekretu č. 100/1945 Sb. ve znění přílohy k vyhlášce č. 116/1948 Sb.
Národní podnik namítl při posledním ústním jednání, že pohledávka uplatňovaná k započtení je hospodářsky neodůvodněná, a navrhl, aby soud přerušil řízení podle § 20 zákona č. 228/1946 Sb. ve znění čl. I zákona č. 272/1948 Sb.
Krajský soud v Praze zamítl návrh na přerušení sporu. Ve věci samé uznal vzájemnou pohledávku žalovaného 830.000 Kčs po právu a žalobu zamítl. V důvodech uvedl: Setkají-li se navzájem pohledávky způsobilé k započtení, nastává podle § 1438 obč. zák. jejich zrušení, pokud se navzájem vyrovnávají. K tomuto účinku je však třeba, aby jeden z věřitelů projevil vůli k tomu směřující, t. j. aby prohlásil, že pohledávku započítává, žalovaný učinil projev vůle směřující k započtení dne 22. listopadu 1948 tím, že přednesl žalobní odpověď, v níž uplatnil k započtení svou pohledávku (kompensační nárok) proti žalujícímu národnímu podniku. Kdyby byl žalující národní podnik namítl po tomto…
