č. 20/1969 Sb. rozh. tr., Garance
č. 20/1969 Sb. rozh. tr.
I. Význam demonstrativního chování pachatele před činem při zjišťování subjektivní stránky přípravy příp. pokusu trestného činu vraždy.
II. K rozdílu mezi přípravou a pokusem u trestného činu vraždy.
Posouzení skutku jako přípravy uvedeného trestného činu není na překážku, že pachateli bylo zabráněno osobami přítomnými při činu v jednání, které by bezprostředně směřovalo k dokonání vraždy. existence překážky, pro níž pachatel nemohl bezprostředně zaútočit na předmět vražedného útoku, není rozhodná pro posouzení činu jako pokusu vraždy, třebas šlo o objektivní na vůli pachatele nezávislou překážku.
(Rozsudek Nejvyššího soudu z 10. prosince 1968, 6 Tz 99/68.)
Nejvyšší soud zrušil pro porušení zákona v ustanoveních § 2 odst. 5, § 108, § 125 tr. ř. rozsudek krajského soudu v Brně ze 17. listopadu 1965 sp. zn. 2 To 456/65, jímž byl po zrušení rozsudku soudu prvního stupně obviněný odsouzen pro pokus trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1, § 219 tr. zák. Současně Nejvyšší soud zrušil i rozsudek soudu prvního stupně a tomuto soudu přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Z odůvodnění:
Rozsudkem okresního soudu v Břeclavi ze 4. října 1965 sp. zn. 3 T 256/65 byl obviněný uznán vinným přípravou k trestnému činu vraždy podle § 7 odst. 1, § 219 tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák.
Uvedené trestné činy spočívaly podle rozsudku okresního soudu v tom, že obviněný 30. května 1965 se rozhodl v důsledku rodinných nesrovnalostí zavraždit svou manželku a tchána a za tím účelem ozbrojen nožem vyrazil dveře a vnikl do tchánova bytu, přičemž v dokonání jeho záměru mu bylo zabráněno dalšími osobami v bytě přítomnými.
K odvolání okresního prokurátora krajský soud v Brně rozsudkem ze 17. listopadu 1965 sp. zn. 2 To 456/65 zrušil rozsudek okresního soudu v celém rozsahu a uznal obviněného vinným pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1, § 219 tr. zák.
Oba soudy vzaly za prokázán úmysl obviněného usmrtit shora uvedené osoby. Obviněný tento úmysl při výslechu v přípravném řízení 31. května 1965 doznal s tím, že byl pevně rozhodnut vraždu provést. Při výslechu před prokurátorem 1. června 1965 uvedl, že chtěl celou věc vyřídit tak, že by nejdříve zavolal tchána a pak manželku a zeptal se jich jak si předsdtavují život, jak míní dál pokračovat. Kdyby mu manželka řekla, že s ním dál žít nebude, že by je byl asi pozabíjel, a to jak manželku, tak tchána a pak sebe. Bylo mu to všechno jedno, i kdyby měl za své jednání dostat provaz. U hlavního líčení popřel úmysl zabít tchána a manželku, vypověděl, že byl na pokraji šílenství v důsledku rodinných nesrovnalostí a proto v hostinci i doma hovořil o tom, že uvedené osoby pozabíjí, jestliže ho nenechají žít s jeho dětmi. U veřejného zasedání před Nejvyšším soudem nevyloučil, že by mohl tchána i manželku zabít, kdyby mu za dané situace vypověděly nervy. Proto že v hostinci i před matkou hovořil o zavraždění, aby si zajistil v bytě tchána přítomnost osob, které by mu v tom zabránily.
Této obhajobě však soudy neuvěřily, vycházejíce z vyjádření obviněného v hostinci i před matkou a z toho, že si vzal domů nůž, s nímž do tchánova bytu šel. Z…
