Input:

R 20/1966; Náhrada škody Garance

č. 20/1966 Sb. rozh.
Z hlediska ustanovení § 95 odst. 2 o. z. je zcela nerozhodné, zda právo na bolestné bylo pravomocným rozhodnutím soudu přiznáno či nikoliv.
(Rozhodnutí krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. května 1965, 7 Co 208/65.)
Okresní soud v Lounech zamítl návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 písm. g) o. s. ř. Usoudil, že nárok na náhradu bolestného a za ztížení společenského uplatnění, vymáhaný ve vykonávacím řízení, úmrtím oprávněné (věřitelky) nezanikl, nýbrž že toto právo přešlo na dědičku, která je také oprávněna je vymáhat. Podle názoru okresního soudu zanikne ve smyslu § 95 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. právo na bolestné jen v tom případě, nebyl-li takový nárok dosud právoplatně před smrtí věřitele přiznán.
Krajský soud v Ústí nad Labem změnil rozhodnutí soudu prvého stupně tak, že výkon rozhodnutí, nařízený usnesením okresního soudu v Lounech, zastavil.
Z odůvodnění:
Jde v podstatě o výklad ustanovení § 95 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb. Toto ustanovení stanoví obecně, že smrtí věřitele zanikne právo, bylo-li plnění omezeno jen na jeho osobu. Podle důvodové zprávy jde tu o výjimku ze zásady, že pohledávka přechází na dědice zemřelého a tato výjimka se týká jen plnění, které je spjato s osobou věřitele. V uvedeném ustanovení se dále stanoví, že smrtí věřitele zanikne právo na bolestné a na náhradu za ztížení společenského uplatnění, takže ani toto právo na dědice nepřechází. Důvodová zpráva k tomu uvádí, že jestliže se právo na bolestné a na odškodnění za ztížení společenského uplatnění chápe jako zadostiučinění poskytované za bolesti, které utrpěl a za újmu, kterou má v dalším životě ve společenském uplatnění, pak