Input:

R 20/1965 (tr.); Zákaz činnosti Garance

č. 20/1965 Sb. rozh. tr.
K trestu zákazu činnosti podle §§ 49 odst. 1 a 50 odst. 1 tr. zák.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. února 1965 sp. zn. Tzv 2/65).
Pravomocným rozsudkem vojenského obvodového soudu byl důst. VB Š. uznán vinným:
1. opilstvím podle § 201 tr. zák., protože požíval alkoholické nápoje a poté řídil osobní automobil z Hamru do Osečné;
2. ublížením na zdraví podle § 223 odst. 1, 2 tr. zák., protože za týchž okolností řízení automobilu v mírné levotočivé zatáčce nezvládl, najel na silniční patníky na pravé straně silnice, vozidlo se převrátilo ze stráně a spolujezdec R. při tom utrpěl zlomeninu dvou žeber a byl v důsledku toho 9 dnů práce neschopen.
Za to byl obviněnému podle § 223 odst. 2 a 35 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců podmíněně na zkušební dobu 1 roku a podle § 49 odst. 1 tr. zák. byl u něho vysloven zákaz řízení motorových vozidel s výjimkou služebních motocyklů na dobu 1 roku.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, zrušil citovaný rozsudek ve výroku o trestu zákazu řízení motorových vozidel a podle § 49 odst. 1 tr. zák. vyslovil u obviněného zákaz řízení motorových vozidel na dobu dvou roků.
Z odůvodnění:
Stížnost pro porušení zákona, podaná předsedou Nejvyššího soudu, napadá citovaný rozsudek ve výroku o zákazu řízení motorových vozidel. Poukazuje na to, že není v souladu s ustanovením § 49 odst. 1 tr. zák., resp. § 50 odst. 1 tr. zák., bylo-li ze zákazu řízení motorových vozidel vyloučeno řízení služebních motocyklů, což neodpovídá ani výchovnému účelu trestu, a že stanovení tohoto zákazu jen na dobu 1 roku nevystihuje stupeň nebezpečnosti činu pro společnost.
Nejvyšší soud shledal, že stížnost pro porušení zákona je důvodná.
Jak vyplývá z napadeného rozsudku, uložil soud 1. stupně obviněnému vedle trestu odnětí svobody též trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu 1 roku, přičemž z tohoto zákazu vyloučil řízení služebních motocyklů. Takto formulovaný zákaz řízení motorových vozidel nelze považovat za zákonný. Ve smyslu ustanovení § 50 odst. 1 tr. zák. spočívá zákaz činnosti v tom, že se odsouzenému po dobu výkonu tohoto trestu mimo jiné zakazuje výkon takové činnosti, ke které je třeba zvláštního povolení. V daném případě je takovým povolením řidičské oprávnění. Jednotlivé skupiny takovýchto oprávnění a jejich rozsah stanoví § 2 vyhl. MV čís. 87/64 Sb. o řidičských průkazech. Zmíněné ustanovení vyhl. 87/64 Sb. nečiní ovšem rozdílu mezi oprávněním řídit soukromá anebo služební vozidla. Proto vyslovený zákaz řízení motorových vozidel musí mít za následek ztrátu takového oprávnění pro jednotlivé skupiny vozidel jako celku a není tedy možno, aby výrok soudu byl omezován jen na