Input:

R 20/1963; Řízení před soudem Garance

č. 20/1963 Sb. rozh.
Schválení smíru mezi rozvedenými manželi, jímž se rozvedené manželce, která není potřebná, zajišťuje příspěvek na úhradu osobních potřeb a tedy bezpracný důchod, je v rozporu se zásadami socialistické morálky a tím i v rozporu s obecným zájmem.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 9. ledna 1962, 3 Cz 77/61.)
Okresní soud v Českých Budějovicích zamítl návrh na rozvod manželství účastníků, které bylo uzavřeno dne 10. července 1957.
V odvolacím řízení byl usnesením krajského soudu v Českých Budějovicích schválen smír, jímž navrhovatel se zavázal přispívat na osobní potřeby odpůrkyně za dobu po zrušení jejich manželství rozvodem od 1. dubna 1959 bez ohledu na její zdravotní stav a pracovní schopnost měsíční částku 400 Kčs splatnou vždy 1. den každého měsíce pod exekucí. Navrhovatel se dále zavázal zaplatit advokátní poradně v Českých Budějovicích náklady řízení a soudní poplatek z odvolacího řízení. Navrhovateli zůstalo vyhrazeno právo pro případ, že by případný výdělečný příjem odpůrkyně s připočtením navrhovatelova příspěvku na její osobní potřeby převýšil jeho celkový čistý příjem po odpočtu závazku k odpůrkyni, zažádal o novou úpravu této povinnosti tímto smírem převzaté tak, aby odpůrkyně neměla větší příjem než navrhovatel.
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že manželství účastníků bylo zrušeno rozvodem a od výroku o vině na rozvodu bylo upuštěno. Usnesením pojatým do tohoto rozsudku byl schválen smír o placení úhrady osobních potřeb.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že rozhodnutím o schválení smíru byl porušen zákon.
Odůvodnění:
Manželka rozvedená bez své viny má nárok na příspěvek k úhradě osobních potřeb, jestliže je potřebná, tj. nemůže-li své osobní potřeby uspokojit z vlastního výdělku, důchodu nebo z jiných příjmů (§ 34 odst. 1 zák. o pr. rod.). Nárok potřebné manželky může být mezi účastníky vypořádán soudním smírem, který ovšem soud schválí jen tehdy,