Input:

R 20/1961 (tr.); Amnestie. Náklady řízení Garance

č. 20/1961 Sb. rozh. tr.
Podle § 165 odst. 1 tr. ř. je obžalovaný povinen nahradit státu náklady trestního řízení v tomto ustanovení uvedené (pokud přicházejí v úvahu), tedy jak náklady spojené s výkonem vazby, tak i ostatní náklady státem zálohované, byl-li pravomocně uznán vinným, tj. bez ohledu na to, jaký trest mu byl uložen a zda mu byl vůbec uložen trest.
Povinnost obžalovaného nahradit náklady trestního řízení není trestem a nejde tu ani o následky odsouzení, jež předpokládají uložení trestu, pročež nemohou být dotčeny rozhodnutím presidenta republiky o amnestii.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 16. listopadu 1960 - 8 To 302/60)
Stěžovatel byl pravomocně rozsudkem krajského soudu v Praze ze dne 22. září 1959 sp. zn. 2 T 46/59 ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11. května 1960 sp. zn. 1 To 0122/59 uznán vinným trestným činem rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 245 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. a), b), odst. 3 tr. zák. a za použití § 30 tr. zák. mu byl uložen trest odnětí svobody na 2 roky podmíněně na zkušební dobu tří let a vedlejší trest peněžitý.
Krajský soud v Praze rozhodl usnesením, že stěžovatel je povinen nahradit:
1. podle § 165 odst. 1 písm. a) tr. ř. náklady spojené s výkonem vazby,
2. podle § 165 odst. 1 písm. c) tr. ř. se zřetelem k vyhl. min. spravedlnosti č. 235/1957 Ú. l. náklady trestního řízení stanovené paušální částkou 300 Kčs.
Nejvyšší soud stížnost podle § 162 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.
Z odůvodnění:
Usnesením ze 4. října 1960 rozhodl krajský soud podle § 391 tr. ř., že podle části II, čl. III č. 4 rozhodnutí presidenta republiky z 9. května 1960 o amnestii se stěžovateli promíjí trest odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podmíněně odložen na dobu 3 roků s účinkem, že se na stěžovatele hledí, jako by nebyl odsouzen.
Proti usnesení z 3. 10. 1960, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti stěžovatelově nahradit náklady trestního řízení, podal stěžovatel stížnost, kterou napadá výrok o povinnosti nahradit náklady