Input:

R 20/1960; Pracovní poměr Garance

č. 20/1960 Sb. rozh.
Poměr advokáta k advokátní poradně není pracovním poměrem zaměstnaneckým; je však poměrem pracovním, který se posuzuje podle obecně platných právních předpisů týkajících se pracovního poměru zaměstnaneckého jen tehdy a v tom rozsahu, pokud se toho zákon č. 114/1951 Sb. a předpisy jej provádějící výslovně dovolávají.
(Rozhodnutí krajského soudu v Praze ze 7. května 1959. 19 Co 322/59.)
Žalobce tvrdil, že je advokátem a členem advokátní poradny a že dne 2. října 1958, když byl v ústavním léčebném ošetřování, obdržel výměr žalovaného Ústředí advokátních poraden o zrušení jeho členství v advokátní poradně podle § 15 písm. b) zák. č. 114/1951 Sb. s dodržením tříměsíční výpovědní lhůty, takže jeho členství zaniká 31. prosince 1958. Na rozklad žalobcův sdělilo žalované ÚAP, že nemůže vyhovět jeho žádosti o prodloužení členství a protože zák. č. 114/1951 Sb. nestanoví kvartální výpověď, zaniká členství žalobcovo 8. ledna 1959, tedy tři měsíce po skončení ústavního léčebného ošetřování. Žalobce tvrdil, že postup žalovaného se dál s porušením ustanovení § 50 odst. 2 zák. č. 54/1956 Sb., neboť na poměr advokáta k ÚAP, resp. k advokátní poradně je třeba v každém směru hledět jako na poměr pracovní. Navrhl proto, aby bylo zjištěno, že zrušení jeho pracovního poměru je neplatné a že pracovní poměr trvá i po 8. lednu 1959.
Lidový soud civilní v Praze žalobu zamítl.
Krajský soud v Praze rozsudek soudu první stolice potvrdil.
Odůvodnění:
Základní otázkou pro daný spor je, zda právní poměr advokáta k advokátní poradně je pracovním poměrem zaměstnaneckým. K této otázce nutno uvést toto:
Ze zák. č. 114/1951 Sb. a z předpisů tento zákon provádějících (srov. zejména výnos ministra spravedlnosti ze dne 3. dubna 1952, kterým se upravují právní poměry advokátů, č. 5617/51-IV/6, výnos ministra spravedlnosti ze dne 8. června 1953 č. 6373/53-SEF, kterým se nově upravují sazby odměn za práci advokátů) plyne - i když tyto právní předpisy danou otázku výslovně neřeší - že poměr advokáta k advokátní poradně je poměrem pracovním, že však nejde o pracovní poměr zaměstnanecký. To je zřejmé z ustanovení § 20 zák. č. 114/1951 Sb., podle něhož advokátní koncipienti jsou zaměstnanci advokátní poradny, a z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, která uvádí, že na rozdíl od advokátů budou advokátní koncipienti zaměstnanci advokátních poraden. Z toho totiž plyne, že advokáti sami zaměstnanci advokátních poraden nejsou.
Rozdíly v právní povaze pracovního poměru členů advokátních poraden a pracovního poměru zaměstnanců se projevují především v tom, že vznik a zánik pracovního poměru advokáta k advokátní poradně je nerozlučně spjat se vznikem a zánikem členství [srov. § 11 písm. b), § 13 písm. e), § 15, § 23 písm. d) zák. č. 114/1951 Sb., § 9 výnosu ministra spravedlnosti z 3. dubna 1952].
Jinak však pracovní poměr advokáta k advokátní poradně je upraven v široké shodě s obecnými pracovně právními předpisy a některá z jejich ustanovení jsou dokonce speciálními předpisy vztahujícími se na advokáty přímo převzata (např. ustanovení o dovolené na zotavenou). Ze znaků pracovního poměru advokáta k advokátní poradně shodných se znaky pracovního poměru zaměstnaneckého lze