Input:

R 20/1960 (tr.); Dodatkový trest. Trest Garance

č. 20/1960 Sb. rozh. tr.
Naše trestní právo v žádném případě nepřipouští, aby pachatel měl odpykávat trest odnětí svobody delší dvacetipěti roků. Překročení této hranice pro případy posuzované po 1. 1. 1957 vylučuje § 31 odst. 1, 2 tr. zák. zatímco tresty převyšující tuto hranici uložené řádnými i mimořádnými soudy před platností novely trestního zákona č. 63/1956 Sb. řeší články VI. a VII. uvedené novely zák. č. 86/1950 Sb.
Uvažuje-li soud u pachatele, kterému již předtím byl uložen trest odnětí svobody, o uložení nového trestu odnětí svobody za okolností, kdy by oba tresty, resp. zbytek dosud neodpykaného trestu a trest nově ukládaný, mohly přesáhnout hranici 25 let, může uložit jen takový trest odnětí svobody, aby součet trestů dosud neodpykaných nepřesáhl hranici pětadvaceti roků.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 13. ledna 1960 - 3 Tz 52/59.)
Lidový soud v Chomutově uznal obžalovaného vinným trestným činem vraždy podle § 216 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a odsoudil ho k trestu odnětí svobody v trvání 25 let a vedlejšímu trestu ztráty čestných práv občanských.
Krajský soud v Ústí n. L. odvolání obžalovaného zamítl.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, usnesením krajského soudu pokud zamítl odvolání do výroku o trestu zrušil a věc vrátil krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Z odůvodnění:
Předseda Nejvyššího soudu ve stížnosti pro porušení zákona namítá, že krajský soud porušil zákon v ustanovení § 2 odst. 7 tr. ř. a § 31 odst. 2 tr. zák., když uložil obžalovanému trest odnětí svobody v trvání 25 let, ačkoliv byl předtím odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců, nepodmíněně a trest si dosud neodpykal. Navrhuje proto zrušení napadeného usnesení jako nezákonného a vrácení věci krajskému soudu k novému jednání a rozhodnutí ve výroku o trestu.
Nejvyšší soud shledal, že byl porušen zákon.
Z ustanovení čl. VI., VII. zák. č. 63/1956 Sb. a § 31 odst. 1 tr. zák. vyplývá, že pachateli trestného činu nemůže být soudem uložen (ani odpykáván) trest odnětí svobody vyšší než 25 let. Tato ustanovení vycházejí z té skutečnosti, že s přeměnou společnosti se změnil také obsah nejdůležitějšího trestu, tj. trestu odnětí svobody. Účelem tohoto trestu již přestalo být trvalé vyloučení pachatele ze společnosti. Jeho účelem je, aby byl pachatel ve výkonu trestu odnětí svobody zapojen do produktivní práce, která mu dodává vědomí vlastní užitečnosti pro společnost a aby změnou prostředí došlo k nápravě pachatele a k jeho převýchově v zájmu společnosti. Tuto obecně platnou zásadu nutno respektovat i v souzeném případě, byť uložený trest převyšoval zákonnou horní hranici o 7 měsíců.
Z ustanovení čl. VII. cit. zák. plyne povinnost soudů, příslušných podle § 410 odst. 1 tr. ř. rozhodnout ve veřejném zasedání o