Input:

č. 20/1955 Sb. rozh. obč., Garance

č. 20/1955 Sb. rozh. obč.
Kdy se příčí obecnému zájmu soudní smír o vyklizení bytu uzavřený jen jedním spoluvlastníkem, který nemá většinový podíl na domě, v němž byt je.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 28. října 1954, Cz 280/54.)
Navrhovatel žádal o přivolení k výpovědi z důvodu, že se hodlá nastěhovat do bytu obývaného nájemcem v domě, jehož je z poloviny spoluvlastníkem. Odpůrce se zavázal smírem, že byt vyklidí a odevzdá do jednoho měsíce po právní moci výměru, kterým mu bude přidělen náhradní byt.
Lidový soud v Nové Pace smír schválil a uvedl, že obecný zájem, zejména zájem na plnění jednotného hospodářského plánu a hospodářské poměry odpůrce nevyžadují, aby nájemní poměr byl zachován, takže smír neodporuje ani obecnému zájmu.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že usnesením lidového soudu a v předcházejícím řízení byl porušen zákon, usnesení zrušil a lidovému soudu uložil, aby ve věci dále jednal a znovu rozhodl.
Z odůvodnění:
Podle § 76 o. s. ř. neschválí soud smír, jestliže se příčí zákonu nebo obecnému zájmu. Pro posouzení otázky, zda tomu tak je či není, bude mít soud podklad především v obsahu smíru, vedle toho mimo jiné však i v dosavadních výsledcích řízení, pokud zde již jsou, a v údajích účastníků, kteří smír uzavírají. Z podstaty smíru plyne, že jeho obsah nemusí vždy – a zpravidla také nebude – odpovídat tomu stavu, jaký by se podával ze skutečných právních poměrů mezi účastníky a jaký by byl zjištěn, kdyby o věci musil rozhodnout soud, poněvadž se účastníci nedohodli. Proto není úkolem soudu, aby dřív, než schválí smír, který účastníci uzavřeli, zjišťoval, zda jeho obsah odpovídá skutečným právním poměrům mezi účastníky. Jeho zkoumání při schvalování smíru se omezí na to, zda se smírem nevytvoří takový stav, který zákon neuznává buď proto, že se příčí donucujícím předpisům zákona, nebo obecnému zájmu. Nezkoumá tedy, zda právní situace smírem vytvářená by neměla za následek újmu pro některého účastníka proti stavu, jaký odpovídá skutečným právním poměrům mezi účastníky. Ostatně soud by takové zkoumání ani nemohl provádět při omezenosti podkladu, který má k disposici.
To ovšem neznamená, že by tam, kde má za to, že by k takové neodůvodněné újmě na něčí straně došlo, neměl poučit účastníky, zejména když by se mohl domnívat, že příčinou takového nevýhodného smíru je nedostatek všeobecného nebo právnického vzdělání (§ 7 o. s. ř.). Jestliže však účastníci přes takové poučení při smíru setrvají, nemůže být skutečnost, že obsah smíru bude snad jiný než by vyznělo rozhodnutí ve věci samé, důvodem k tomu, aby soud odepřel schválit smír, neboť tím není ještě řečeno, že smír se příčí ve smyslu shora vyloženém zákonu nebo obecnému zájmu.
V souzeném případě uzavřeli účastníci smír, podle něhož se vypovídaný zavazuje vyklidit a odevzdat byt vypovídajícímu. Navrhovatel podle vlastního tvrzení je vlastníkem