Input:

č. 2/1967 Sb. rozh. tr., Garance

č. 2/1967 Sb. rozh. tr.
I. Okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 180 odst. 3 písm. b) tr. zák. předpokládající, že činem uvedeným v odst. 2 písm. b) § 180 tr. zák. byla způsobena těžká újma na zdraví nebo smrt jedné nebo nejvýše dvou osob a podle § 180 odst. 4 tr. zák., že takovým činem byla způsobena těžká újma na zdraví nebo smrt nejméně tří osob.
II. K výkladu ustanovení § 88 tr. zák.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 20. května 1966, 6 Tz 19/66.)
Rozsudkem okresního soudu v Jihlavě ze dne 7. 1. 1966 sp. zn. 1 T 236/65 byl obviněný A uznán vinným trestným činem obecného ohrožení podle § 180 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 5. listopadu 1965 nezajistil jako úpravčí tratě a odpovědný vedoucí čety dělníků pracujících na opravě kolejiště jejich bezpečnost postavením výstražžných terčů a předsunutých bezpečnostních hlídek ke krytí obou stran pracoviště a neinformoval se o předpokládaném průjezdu vlaků, takže postřehl přijíždějící vlak až v posledním okamžiku, kdy již nebylo možno vyklidit kolejiště, a tak zavinil smrtelné zranění čtyř dělníků.
Ustanovením okresního soudu v Brně ze dne 28. 1. 1966 sp. zn. 2 To 20/66 bylo odvolání okresního prokurátora podané proti rozsudku okresního soudu podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
Nejvyšší soud ke stížnosti generálního prokurátora vyslovil, že tímto usnensením byl porušen zákon v ustanovení § 180 odst. 3 písm. b) tr. zák., zrušil toto usnesení a přikázal krajskému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Okresní soud na zákadě provedených důkazů správně zjistil, že obviněný A zanedbal a porušil jako odpovědný pracovník důležité bezpečnostní předpisy obsažené v ustanovení §§ 41, 42 předpisu OP 16 a v ustanovení §§ 24, 26 předpisu S 45, a to tím, že před započetím práce nepostavil výstražné terče ke krytí pracovní čety, neoznámil práci na trati sousedním železničním stanicím, neinformoval se ani o doprabní situaci, zejména o jízdě mimořádného vlaku a nepostavil za snížené viditelnosti dvě bezpečnostní hlídky. Ke krytí pracovní čety vyslal totiž pouze jediného pracovníka jako předsunutou hlídku, aniž ho však vybavil předepsanými návěstními pomůckami. Předepsané bezpečnostní opatření neučinil ani v průběhu práce, kdy se viditelnost v důsledku mlhy neustále zhoršovala, přičemž celková situace byla ztížena i tím, že při práci byly používány elektrické podbíječky, které spolu s agregátem vyrábějícím elektrickou energii vyvolávají silný hluk, podstatně snižující slyšitelnost projíždějících vlaků. Kromě toho obviněný, který střežení pracovní čety hodlal provádět sám, neboť, jak na svou obhajobu uváděl, nemohl druhou hlídku postavit pro nedostatek pracovníků, také sám pracoval, zejména při měření a provádění zdvihu kolejnice do žádoucího postavení. Okresní soud správně usoudil, že zjištěné jednání obviněného, které je vědomou nedbalostí ve smyslu § 5 odst. a) tr. zák., mělo za následek železniční neštěstí, při němž byly usmrceni čtyři dělníci.
Vzhledem k tomu, že obviněný uvedeným jednáním způsobil obecné nebezpečí ve smyslu ustanovení § 179 odst. 1 tr.zák., a že takový čin spáchal z nedbalosti tím, že porušil důležitou