Input:

č. 2/1961 Sb. rozh., Garance

č. 2/1961 Sb. rozh.
Ustanovení § 18 odst. 1 vyhl. 77/1957 Ú. l. má na mysli nárok na invalidní důchod (nikoli částečný invalidní důchod), a to nikoli existující, nýbrž eventuálně budoucí; tímto ustanovením má být pouze vyjádřeno, že okolnost, že poživatel zaměstnaneckého částečně invalidního důchodu vstoupil do JZD a je v něm činný, nemůže být na újmu jeho nároku na invalidní důchod, jestliže se během jeho činnosti v družstvu změní jeho částečná invalidita na invaliditu plnou.
(Rozhodnutí krajského soudu v Ostravě z 5. února 1960, 9 Co 59/60).
Navrhovateli, který pobíral od 16. ledna 1957 zaměstnanecký částeční invalidní důchod, odňal SÚSZ tento důchod s odůvodněním, že navrhovatel nesplňuje nadále ekonomickou podmínku, ježto jako člen JZD vydělává více než 70 % průměrného ročního výdělku, z něhož byl důchod stanoven.
Lidový soud civilní v Ostravě změnil rozhodnutí SÚSZ tak, že uznal SÚSZ povinným i nadále platit navrhovateli částečný invalidní důchod. Ustanovení § 18 odst. 1 vyhl. č. 77/1957 Ú. l. vyložil soud tak, že poživatel zaměstnaneckého částečného invalidního důchodu pobírá tento důchod bez zřetele na výdělek v družstvu docilovaný.
Krajský soud v Ostravě rozsudek soudu první stolice změnil tak, že opravný prostředek navrhovatele zamítl a rozhodnutí SÚSZ potvrdil.
Odůvodnění:
Výklad prvého soudu nelze schválit. Vyhláška č. 77/1957 Ú. l. (v dalším jen "vyhláška") v § 18 odst. 1 mluví o zachování nároku na invalidní důchod a nikoliv o zachování nároku na částečný invalidní důchod. Je sotva myslitelné a nelze předpokládat, že by tvůrce tohoto předpisu - maje na mysli typ důchodu pojmenovaný v zákoně jako "částečný invalidní důchod" - použil pro jeho označení názvu jiného typu důchodu. Obstát by nemohl ani výklad, že slova "nárok na invalidní důchod" chtějí zahrnout a vyjádřit oba uvedené typy důchodů, že tedy mají znamenat "nárok na invalidní nebo částečný invalidní důchod". Vedle důvodu již uvedeného byla by takovému výkladu na překážku i okolnost, že by se to nekrylo s předchozí dikcí o "poživateli částečného invalidního důchodu", ač při povaze výkladu prvého soudu by zde musela být naprostá shoda mezi oběma uvedenými formulacemi, čili že by musila být řeč nikoli jen o poživateli částečného, nýbrž i plného invalidního důchodu. Proti výkladu prvého soudu mluví ovšem nejen důvody textové, nýbrž i věcné. Při výkladu, že při vstupu do JZD zůstává poživatel částečného invalidního důchodu nárok na tento důchod po dobu jeho činnosti v družstvu zachován, a to bez zřetele na další trvání jeho podmínek, nebylo by možno rozlišovat, zda odpadla podmínka ekonomická nebo zdravotní, neboť pro takové rozlišování by v ustanovení § 18 odst. 1 vyhl. nebylo nejmenšího podkladu. Je však nemyslitelné, že by jen pro činnost v JZD se zamýšlelo komukoliv zajistit další trvání a výplatu částečného invalidního důchod i pro případ, že by poživatel tohoto důchodu pro změnu rozhodných okolností nesplňoval nadále již ani jedinou podmínku nároku na tento důchod, tedy např. i pro takový případ, že by pro zlepšení zdravotního stavu nabyl pracovního potenciálu v plném rozsahu pracovních schopností člověka zcela zdravého. Je tedy jasné, že nárokem na "invalidní důchod" se rozumí