Input:

R 2/1961 (tr.); Důkaz. Národní výbor. Okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby. Pokus. Přestupek. Recidiva. Rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Společenské organizace Garance

č. 2/1961 Sb. rozh. tr.
Přídavky na děti (rodinné přídavky) jsou podle § 11 č. 3 a § 30 a násl. zák. č. 54/1956 Sb. o nemocenském pojištění zaměstnanců dávkami nemocenského pojištění a proto požívají ochrany podle §§ 245, 246 tr. zák.
Podle § 10 odst. 3 písm. d) a § 47 odst. 2 opatření ÚRO (vyhl. č. 91/1958 Sb. vymáhá náhradu škod vzniklých při provádění nemocenského pojištění krajská odborová rada, z čehož nutno dovodit, že řízení o takových nárocích nepřísluší soudům v řízení občanskoprávním ani v řízení trestním.
Pouze konstatování, že obžalovaný byl vícekrát trestán, je mechanickým hodnocením, resp. pouhým zjišťováním skutečnosti, která sama o sobě nemůže být dostatečným podkladem pro posouzení otázky, jaký trest bude nezbytně nutný, aby byl v konkrétním případě splněn výchovný účel.
Přestupek podle § 91 odst. 1, 2 tr. zák. spr. předpokládá nepravdivé údaje učiněné v řízení před veřejným orgánem nebo ve správním řízení.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. září 1960 - 8 Tz 11/60)
Obžalovaný v době nejméně od 2. 8. 1955 do října 1958 na různých místech pražského kraje vylákal nebo se pokusil vylákat u svých zaměstnavatelů na základě nepravdivých údajů uváděných v čestných prohlášeních vyplacení přídavků na děti (rod. přídavků) na dvě až čtyři děti, které neměl ve svém přímém zaopatření, takže neměl na vyplacené mu přídavky nárok, což mu bylo známo. Takto vylákal ke škodě Československého státu 3460,- Kčs, které si ponechal pro vlastní potřebu. Zároveň dosáhl nepravdivými údaji o počtu jím vyživovaných osob neoprávněné snížení daně ze mzdy o přesně nezjištěnou částku. Tohoto jednání se dopustil, ačkoliv byl dne 30. 3. 1954, tedy v posledních pěti letech lidovým soudem trestním v Praze již odsouzen pro trestný čin rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 245 odst. 1 písm. a) tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Podle zjištění rozsudku lidového soudu neplnil obžalovaný zároveň po delší dobu, nejméně však od r. 1955 vůči svým dětem Karlu, narozenému 26. 6. 1952 a Jaroslavu, narozenému dne 21. 3. 1955 svou zákonnou vyživovací povinnost, jejímuž plnění se vyhýbal.
Lidový soud v Kralupech nad Vlt. uznal obžalovaného vinným částečně dokonaným, částečně nedokonaným trestním činem rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 245 odst. 1 písm. c), 2 písm. c) tr. zák., přestupkem nepravdivých údajů podle § 91 odst. 1, 2 tr. zák. spr., přestupkem zkrácení daně podle § 61 odst. 1 tr. zák. spr. a trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 210 odst. 1, 2 tr. zák. a odsoudil ho k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 244 odst. 2 tr. ř. byl obžalovaný uznán povinným nahradit poškozenému Československému státu zastoupenému ONV - finančním odborem v Kralupech n/Vlt. částku ve výši 3460 Kčs. S nárokem "neoprávněného snížení daně ze mzdy a s dluhem na výživném nezjištěné částky" byl Československý stát odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Praze zamítl odvolání obžalovaného.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro