2/1960 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Všeobecné úmluvě o autorském právu, ve znění účinném k 18.4.1980 Garance

Dne 6. září 1952 byla v Ženevě sjednána Všeobecná úmluva o autorském právu s Protokoly k ní připojenými.

Československá republika přistoupila k Úmluvě a k Protokolům č. 2 a č. 3. President republiky podepsal listinu o přístupu Československé republiky dne 7. září 1959. Listina o přístupu Československé republiky k Všeobecné úmluvě o autorském právu a Protokolům č. 2 a č. 3 byla uložena dne 6.října 1959 u generálního tajemníka Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu.

Podle svého článku IX Úmluva s Protokoly č. 2 a č. 3 nabývá pro Československou republiku účinnosti dnem 6. ledna 1960.

České znění Úmluvy a Protokolů č. 2 a č. 3 se vyhlašuje současně.

Smluvní státy,

vedeny přáním zajistit ve všech zemích ochranu autorského práva k dílům literárním vědeckým a uměleckým,

přesvědčeny, že úprava ochrany práv autorů, která bude vyhovovat všem národům a vyjádřena ve všeobecné úmluvě navazující na již platné mezinárodní systémy, aniž by je narušila, zajistí úctu k osobním právům člověka a podpoří rozvoj písemnictví, věd a umění,

přesvědčeny, že taková všeobecná úprava ochrany práv autorů usnadní šíření duševních děl a přispěje k lepšímu mezinárodnímu porozumění,

rozhodly se revidovat Všeobecnou úmluvu o autorském právu podepsanou v Ženevě dne 6. září 1952 (dále jen „Úmluva z roku 1952”) a v důsledku toho

dohodly se na tomto:

Každý smluvní stát se zavazuje učinit všechna opatření nutná k zajištění dostatečné a účinné ochrany práv autorů a všech ostatních nositelů autorských práv k dílům literárním, vědeckým a uměleckým jako jsou díla písemná, díla hudební, dramatická a filmová, malby, rytiny a díla sochařská.

1. Uveřejněná díla občanů každého smluvního státu, jakož i díla uveřejněná poprvé na území takového státu požívají v každém jiném smluvním státě ochrany, kterou tento jiný stát poskytuje dílům svých občanů poprvé uveřejněným na jeho vlastním území, jakož i ochrany zvláště přiznané touto úmluvou.

2. Neuveřejněná díla občanů každého smluvního státu požívají v každém jiném smluvním státě ochrany, kterou tento jiný stát poskytuje neuveřejněným dílům svých vlastních občanů, jakož i ochrany zvláště přiznané touto úmluvou.

3. Pro uplatňování této úmluvy může každý smluvní stát vnitřním zákonodárstvím postavit všechny osoby sídlící na jeho území na roveň svým vlastním občanům.

1. Každý smluvní stát, který podle svého vnitřního zákonodárství vyžaduje jako podmínku ochrany práv autorů splnění formálních náležitostí, jako jsou uložení, registrace, vyznačení, notářské osvědčení, zaplacení poplatků, vyrobení nebo uveřejnění na jeho území, musí pokládat tyto požadavky za splněné pro každé dílo chráněné podle této úmluvy, které bylo poprvé uveřejněno mimo území tohoto státu a jehož autor není občanem tohoto státu, jestliže od prvého…