Input:

R 2/1960; Opatrovník. Péče o nezletilé děti. Advokacie Garance

č. 2/1960 Sb. rozh.
Výklad některých ustanovení zákona č. 46/1959 Sb.
(Stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. října 1959, 1 Ec 151/59.)
1. Ustanovením čl. I bodu 29 zák. č. 46/1959 Sb. došlo ke změně ve způsobu úpravy práv a povinností rodičů k nezl. dětem a jejich majetku po rozvodu manželství. Podle nových předpisů rozhodne soud o této úpravě rozsudkem, kterým vyslovuje rozvod manželství. K tomuto rozhodnutí nedojde pouze tehdy, jestliže se rodiče o svých právech a povinnostech k nezl. dětem a jejich majetku pro dobu po rozvodu dohodnou a soud jejich dohodu schválí.
Důvodová zpráva k zákonu č. 46/1959 Sb. k tomu uvádí, že nová úprava sleduje zjednodušení postupu soudů v řízení o rozvod manželství, kde se současně má rozhodnout o právech a povinnostech rodičů k nezl. dětem a jejich majetku po rozvodu, neboť dosavadní způsob, kdy soud nejprve rozhodoval o těchto otázkách a teprve později o rozvodu manželství, působil těžkosti, zejména když pro řízení ohledně dětí byl příslušný jiný soud než soud rozvodový.
Význam nové úpravy spočívá především v tom, že soud, který rozvodové řízení provádí, bude znát daleko podrobněji všechny skutečnosti, charakterizující výchovné prostředí u rodičů, zejména z hlediska záruky pokrokové výchovy nezl. dítěte v nového socialistického člověka. Tento soud bude moci lépe posoudit, zda rozvod manželství nebude v rozporu se zájmem nezl. dětí (§ 30 odst. 2 zák. o právu rod.).
Nutno zdůraznit, že úprava práv a povinností rodičů k nezl. dětem a jejich majetku se v každém případě dotýká nejen nejzákladnějších zájmů dítěte, ale současně splývá se zájmem společnosti. Jde především o zajištění řádné a pokrokové výchovy dítěte v uvědomělého občana socialistického státu po všech stránkách a v neposlední řadě též o zajištění výživy dítěte po stránce hmotné. Právě v této nové úpravě, podle níž jeden soud bude moci ve vzájemné dialektické souvislosti řešit otázku rozvodu manželství a otázku úpravy poměrů dětí pro dobu po rozvodu, spočívá další prohloubení pokrokových zásad našeho socialistického rodinného práva.
I když totiž již před vydáním zákona č. 46/1959 Sb. byl rozvodový soud povinen přihlédnout k tomu, zda rozvod manželství není v rozporu se zájmem dětí (§ 30 odst. 2 zák. o právu rod.), praxe ukázala, že rozvodové soudy nevěnovaly této stránce takovou pozornost, jak stanoví shora uvedené ustanovení zákona o právu rodinném. Soudy se často spokojovaly pouze rozhodnutím podle § 32 zák. o právu rod. a z hlediska § 30 odst. 2 zák. o právu rod. věc blíže nezkoumaly. Zpravidla pouze mechanicky v odůvodnění rozsudku o povolení rozvodu manželství uváděly, že rozvod není v rozporu se zájmem dětí, což odůvodňovaly zcela paušálně.
Proto skutečným účelem ustanovení zákona č. 46/1959 Sb., kterým bylo doplněno ustanovení občanského soudního řádu v §§ 184, 231 a 240, a kterým bylo nově upraveno ustanovení § 32 zák. o právu rod. je, aby otázka úpravy poměrů nezl. dětí pro dobu po rozvodu manželství jejich rodičů a otázka povolení rozvodu manželství rodičů byla řešena jako jediný celek. Tento účel zákona vyplývá zejména z nově upraveného ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., podle něhož