č. 2/1957 Sb. rozh. tr., Garance

Obviněný, bývalý samostatně hospodařící rolník, obhospodařující zemědělskou usedlost o výměře 20 ha, vstoupil do JZD. Když družstvo přešlo později na třetí typ, byl proveden svod dobytka a kromě jaloviny byli u obviněného ustájeni i družstevní koně. Kritického dne dostavil se k obviněnému předseda JZD a dal obviněnému příkaz, aby s koňským potahem přivezl dřevo určené k opravě podlah ve vepříně. Obviněný odepřel tak učinit. Předseda JZD na to prohlásil, že si tuto práce tedy udělá sám a šel do stáje pro koně. Když koně vyváděl, přistoupil k němu obviněný, vytrhl mu koně a křičel, že koně musí do stáje a předsedu že vyhodí. Na slova předsedy, že si obviněný „takovou sprosťárnu zodpoví“, přiskočil k němu obviněný, povalil předsedu na zem, dal mu čtyři políčky a koně odvedl zpět do stáje. Žalobou byl obviněný mimo jiné stíhán též pro vylíčený skutek, který žaloba kvalifikovala jako trestný čin násilí na veřejném činiteli podle § 177 odst. 1 písm. b) tr. zák.

Lidový soud ve Zbraslavi uznal obviněného mimo jiné též za uvedený skutek vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 219 odst. 1 tr. zák. Na trestný čin násilí na veřejném činiteli podle § 177 odst. 1 písm. b) tr. zák. soud neuznal s odůvodněním, že předseda JZD má dvojí funkci. Jednak řídí každodenní práci družstva a dohlíží, aby vedoucí pracovních skupin plnili svoje povinnosti, jednak zastupuje družstvo před úřady, soudy a veřejností. Po názoru soudu předseda JZD má postavení veřejného činitele pouze při výkonu této zastupující funkce, kdežto když řídí vnitřní věci družstva, zejména jeho práci – jak tomu bylo v souzeném případě – nelze jej považovat za veřejného činitele.

Krajský soud v Praze k odvolání obviněného a okresního prokurátora ponechal rozsudek lidového soudu ve výroku o vině obviněného trestným činem ublížení na zdraví podle § 219 odst. 1 tr. zák. nezměněným. V odůvodnění svého rozsudku uvedl v tomto směru, aniž však tento závěr blíže odůvodnil, že není správný názor lidového soudu, že předseda JZD je veřejným činitelem jen při zastupování družstva před úřady, soudy a veřejností. Krajský soud měl však za to, že obviněný se nedopustil násilí na předsedovi JZD vzhledem k této jeho funkci pro výkon jeho pravomoci, nýbrž proto, že jmenovaný pronesl výrok („sprosťárna“), který obviněný považoval za urážku. Proto se krajský soud ztotožnil s právním posouzením lidového soudu, který v této trestné činnosti obviněného spatřoval pouze znaky trestného činu ublížení na zdraví podle § 219 odst. 1 tr. zák.

Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem zrušil rozsudek krajského soudu a tomuto soudu uložil, aby o odvolání obviněného a okresního prokurátora znova jednal a rozhodl. Pokud jde o trestný čin, který lidový i krajský soud posoudily jako…