Input:

197/1950 Sb., Vládní nařízení o placené dovolené na zotavenou některých zaměstnanců ve stavebnictví a v oborech se stavebnictvím souvisejících v roce 1951 Garance

č. 197/1950 Sb., Vládní nařízení o placené dovolené na zotavenou některých zaměstnanců ve stavebnictví a v oborech se stavebnictvím souvisejících v roce 1951
VLÁDNÍ NAŘÍZENÍ
ze dne 19. prosince 1950
o placené dovolené na zotavenou některých zaměstnanců ve stavebnictví a v oborech se stavebnictvím souvisících v roce 1951
Vláda republiky Československé nařizuje podle § 14 zákona č. 143/1950 Sb., o placené dovolené na zotavenou v roce 1951 (dále jen „zákon“):
§ 1.
(1) Ustanovení tohoto nařízení se vztahují na zaměstnance ve stavebnictví a v oborech se stavebnictvím souvisících , s výjimkou zaměstnanců, na které se vztahuje zákon o soukromých zaměstnancích, učňů a zaměstnanců uvedených v odstavci 4.
(2) Zaměstnanci ve stavebnictví se podle tohoto nařízení rozumějí zaměstnanci v závodech podniků národních, komunálních, družstevních i soukromých, provádějících stavební práce investiční nebo udržovací povahy, a to všechny práce hlavní stavební výroby a z prací pomocné stavební výroby práce malířské, lakýrnické (natěračské), dlaždičské, pokrývačské, asfaltérské, štukatérské, kladečské a obkládačské, teracářské a isolatérské (utěsňovací). Zaměstnanci v oborech se stavebnictvím souvisících se podle tohoto nařízení rozumějí zaměstnanci pracující v lomech, štěrkovnách, pískovnách nebo cihelnách.
(3) Za závody podle odstavce 2 se považují též závodní oddělení, dílny, sklady a ložiště.
(4) Ustanovení tohoto nařízení se nevztahují též na zaměstnance stavebních závodů a závodů se stavebnictvím souvisících, v nichž jsou všichni zaměstnanci zaměstnáni po celý rok.
(5) Vznikne-li pochybnost, zda se toto nařízení vztahuje na zaměstnance některého závodu,, rozhodne příslušný okresní národní výbor po vyjádření příslušného orgánu jednotné odborové organisace.
§ 2.
(1) Zaměstnanci, na které se toto nařízení vztahuje (dále jen „zaměstnanci“), mají vůči svým zaměstnavatelům (dále jen „zaměstnavatelé“) nárok na dovolenou ve výměře stanovené v § 2 zákona po 48 týdnech trvání pracovního poměru ve stavebnictví nebo v některém z oborů se stavebnictvím souvisících.
(2) Po 32 týdnech trvání pracovního poměru může zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci na jeho žádost dvě třetiny dovolené podle odstavce 1.
§ 3.
(1) Doba, která je podle zákona rozhodná pro prodloužení výměry dovolené, se počítá tak, že se za rok trvání pracovního poměru považuje každý kalendářní rok, v němž zaměstnanec byl v pracovním poměru ve stavebnictví nebo v některém z oborů se stavebnictvím souvisících aspoň 26 týdnů. Trval-li pracovní poměr v některých kalendářních letech kratší dobu, sčítají se za tato léta celé týdny, v nichž zaměstnanec byl v pracovním poměru ve stavebnictví nebo v některém z oborů se stavebnictvím souvisících a součet se dělí 26. Výsledek udává počet let rozhodných pro výměru dovolené. K počtu týdnů, o které součet všech týdnů přesahuje číslo dělitelné 26 se nepřihlíží. Doba trvání pracovních poměrů v jiném oboru nebo jiné skupině povolání, pokud je podle zákona započitatelná do doby rozhodné pro prodloužení dovolené, počítá se svou skutečnou délkou.