Input:

R 19/1965 (tr.); Stupeň nebezpečnosti pro společnost Garance

č. 19/1965 Sb. rozh. tr.
Okolnost, že trestným činem loupeže nevznikla poškozenému žádná majetková škoda, není rozhodujícím kritériem pro posouzení stupně nebezpečnosti činu pachatele pro společnost.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 25. 11. 1964 - 3 Tz 56/64).
Rozsudkem okresního soudu v Plzni-město ze dne 17. 4. 1964 sp. zn. 1 T 55/64 byl obviněný F.H. uznán vinným dvojnásobným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle téhož zákonného ustanovení za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků.
K odvolání obviněného krajský soud v Plzni rozsudkem z 27. 4. 1964 sp. zn. 2 To 135/64 uvedený rozsudek okresního soudu ve výroku o trestu zrušil a obviněnému uložil úhrnný trest odnětí svobody na tři roky.
Ke stížnosti pro porušení zákona Nejvyšší soud rozsudek krajského soudu v Plzni v celém rozsahu zrušil a odvolání obviněného proti rozsudku okresního soudu v Plzni-město zamítl.
Z odůvodnění:
Rozsudkem okresního soudu v Plzni-město ze dne 17. 4. 1964 sp. zn. 1 T 55/64 byl obviněný F. H. uznán vinným dvojnásobným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil dne 30. 12. 1963 v Plzni společně s J. H. a mladistvým J. K. a dne 12. 1. 1964 s obviněnými J. H., V. M. a mladistvou D. K.
V prvém případě obviněný H. společně s J. H. a mladistvým K. přepadli dne 30. 12. 1963 kolem 20. hod. v Plzni 2 dosud nezjištěné osoby, které obviněný H. ohrožoval otevřeným nožem a současně požadoval peníze. Z obavy před fyzickým násilím předaly tyto osoby obviněným své peněženky, z nichž jednu s obsahem 3,- Kčs obviněný K. poškozenému vrátil zpět, druhou pak prohlížel obviněný H., ponechal si z ní obnos ve výši 47,- Kčs a prázdnou vrátil zpět poškozenému. Odcizenou částku použili na zaplacení společné útraty v hostinci.
Dne 12. 1. 1964 opět v Plzni, po předchozí vzájemné domluvě s obviněnými J. H., V. M. a mladistvou D. K., vylákala tato poškozeného J. L. do parčíku, kde obviněný H. srazil ranou do břicha k zemi a bil jej. Pak mu společně prohlédli oděv a odcizili dva zapalovače, cigarety a drobné mince v částce asi 8,- Kčs a slídové pouzdro s doklady.
Za to byl obviněný F. H. odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 4 roků nepodmíněně.
Z podnětu odvolání odsouzeného F. H. krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 27. 5. 1964 sp. zn. 2 To 135/64 zrušil podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek okresního soudu, a to ve výroku o trestu a se zřetelem k § 35 odst. 1 tr. zák. uložil podle § 234 odst. 1 tr. zák. tomuto úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků.
Nejvyšší soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 267 odst. 1 tr. ř. správnost výroků napadeného rozsudku, jakož i řízení, které mu předcházelo. Na podkladě tohoto přezkoumání dospěl k závěru, že u obviněného F. H. byl v jeho prospěch porušen zákon.
Krajský soud v Plzni nepostupoval správně podle zákona, jestliže k odvolání obviněného F. H. zrušil rozsudek okresního soudu ve výroku o trestu a uložil mu nový trest odnětí svobody v trvání 3 let.
Krajský soud v Plzni své rozhodnutí odůvodnil v podstatě tím, že obviněný F. H. trestnou činnost