Input:

R 19/1962; Důchod. Náhrada škody z pracovního poměru organizací. Pracovní úraz Garance

č. 19/1962 Sb. rozh.
V případě výpomoci v práci z ochoty nebo z přátelského vztahu k jinému zaměstnanci nejde o činnost podléhající důchodovému zabezpečení ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zák. č. 55/1956 Sb.; osoba vykonávající práci za takových okolností není zaměstnancem ve smyslu ustanovení § 19 zák. č. 58/1956 Sb.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 29. listopadu 1961, 4 Cz 80/61).
Žalobkyně se domáhala původně v řízení vedeném u lidového soudu civilního v Praze toho, aby bylo rozhodnuto, že pracovní poměr mezi účastníky trval již dne 10. listopadu 1958, kdy žalobkyně utrpěla úraz. Ve věci rozhodl posléze krajský soud v Praze, a to tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že nedošlo ke vzniku platného pracovního poměru pro nedostatek souhlasu podle § 13 odst. 1 dekr. č. 88/1945 Sb. Podle ustanovení § 19 zák. č. 58/1956 Sb. se za zaměstnance pro účely tohoto zákona o náhradě škody za pracovní úrazy považují osoby, které jsou účastny důchodového zabezpečení podle zákona č. 55/1956 Sb. Zda jde o takový pracovní poměr, nutno však podle odůvodnění rozhodnutí krajského soudu řešit přímo ve sporu o náhradu škody z pracovního úrazu.
Žalobkyně podala žalobu na odškodnění pracovního úrazu.
Obvodní soud pro Prahu 1 mezitímním rozsudkem rozhodl tak, že žalobní nárok je základem po právu. Soud se tu odvolává na ustanovení § 3 zák. č. 55/1956 Sb. a dospívá k závěru, že žalobkyně s vědomím vedoucího osobního oddělení žalovaného a s vědomím vedoucího restaurace konala pomocné práce v restauraci, aniž by tu byl uzavřen platný pracovní poměr. Ježto k úrazu došlo v době, kdy byla poslána, aby zašla na podnikové ředitelství za tím účelem, aby byly vyřízeny formality souvisící s přijetím, je nutno mít za to, že k úrazu došlo v přímé souvislosti s výkonem zaměstnání ve smysly § 1 zák. č. 58/1956 Sb.
Městský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v tom znění, že nárok je co do základu opodstatněn. Toto své rozhodnutí odůvodnil tím, že je bezpečně zjištěno zejména výpovědí svědkyně A. D., vedoucí restaurace, v níž žalobkyně pracovala, že žalobkyně začala pracovat již před udělením souhlasu ONV a závodního výboru ROH pro žalovaný podnik, a to s vědomím a souhlasem vedoucího osobního oddělení žalovaného podniku, která byla oprávněna jeho jménem jednat. Nešlo tu jen o přechodnou výpomoc, nýbrž o zahájení prací podle pokynů vedoucího osobního oddělení. I jinak měl soud za to, že jsou splněny podmínky § 1 zák. č. 58/1956 Sb.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že tímto rozsudkem městského soudu byl porušen zákon.
Odůvodnění:
V souzené věci jde o to, zda jsou splněny podmínky § 19 zák. č. 58/1956 Sb. Není pochybnosti o správnosti závěru, že v daném případě v době úrazu nedošlo ke vzniku platného pracovního poměru zaměstnaneckého. Jde však o to zda nejsou splněny podmínky ustanovení § 3 odst. 2 zák. č. 55/1956 Sb., podle něhož je zaměstnancem i ten, kde je činný pro socialistický sektor v poměru, který má obsah zaměstnaneckého pracovního poměru avšak není takto označen nebo nemá všechny náležitosti předepsané pro vznik zaměstnaneckého