Input:

R 19/1962 (tr.); Působnost trestního zákona. Trest. Zvlášť nebezpečný recidivista Garance

č. 19/1962 Sb. rozh. tr.
Při úvaze o použití § 16 odst. 1 tr. zák. je třeba vždy posoudit, za použití nového zákona vcelku - tzn.jak z hlediska ustanovení zvláštní části, taki se zřetelem k ustanovením občecné části trestního zákona,je pro obžalovaného příznivější.
Z jednotlivých zákonů nelze přihlížet jen k ustanovením, která jsou pro obžalovaného příznivější. Výjimka je možná poze v rozsahu § 16 odst. 2 tr. zák.
(Rozhodnutí krajského soudu v Praze z 27. března 1962 - 2 To 34/62)
Obžalovaný byl rozsudkem okresního soudu Praha-východ mimo jiné uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., kterého se dopustil tím, že v říjnu a listopadu 1961 v Čelákovicích si vypůjčoval od různých osob peněžité částky, nepravdivě tvrdil, že jiní jsou mu dlužni a sliboval peníze ihned vrátit, ač si byl vědom, že to nemůže udělat. Vypůjčené peníze propíjel a znovu si vypůjčoval, a tak získal od 9 osob částku 625,- Kčs.
Krajský soud v Praze k odvolání obžalovaného zrušil rozsudek ve výroku o vině v rozsahu shora uvedeném a při nezměněném skutkovém stavu uznal obžalovaného vinným trestným činem podvodu podle § 249 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. z r. 1950. Za to a za trestný čin omezování osobní svobody tímto rozsudkem nedotčený, odsoudil obžalovaného podle § 249 odst. 2 tr. zák. z roku 1950 s přihlédnutím k § 22 odst. 1 tr. zák., z roku 1950 k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na čtyři roky. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. vyslovil povinnost nahradit škodu všem poškozeným,kteří včas a řádně nárok na náhradu škody uplatnili.
Z odůvodnění:
Obžalovaný odvolánímproti napadenému rozsudku se domáhá uložení mírnějšího trestu. poukazuje zejména na to, že celková škoda, kterou svými podvody zúůsobil, činí kolem 650,- Kčs. Není proto stupeň společenské nebezpečnosti jeho jednání takový, aby bylo třeba za to ukládat trest odnětí svobody v trvání 4 roků, který se mu jeví příliš přísný.
Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu § 254 tr. ř. a zabýval se proto i výrokem o vině, byť odvolání proti tomuto výroku nesměřovalo. Přitom odvolací soud dospěl k závěru, že skutková zjištění, učiněná prvým soudem, zcela odpovídají všem provedeným důkazům a obsahu spisu.
Okresní soud pochybil, pokud posoudil trestný čin podvodu, spáchaný výdělečně,podle ustanovení nového trestního zákona [§ 250 odst. 1 písm. a) odst. 2 písm. a)] proto, že nový zákon postihuje takovou činnost trestem odnětí svobody nejvýše na 8 roků, zatím co zákon z roku 1950 v ustanovneí § 249 odst. 2 měl horní hranici trestní sazby až na 10 roků. V tomto směru odvolací soud se souhlasem prvého stupně nesouhlasí; při úvaze o použití § 16 odst. 1 tr. zák. je třeba vždy