Input:

č. 19/1958 Sb. rozh. tr., Garance

č. 19/1958 Sb. rozh. tr.
U nutné obrany není podmínkou její proporcionalita ani subsidiarita. Obranu proti útoku přímo hrozícímu nebo trvajícímu nelze tudíž považovat za nepřiměřenou jenom proto, že napadený se útoku nevyhnul útěkem, i když byl útěk možný, anebo že nezvolil mírnější možnou obranu než obranu, jež nevybočila ještě z mezí přiměřenosti.
Přiměřenost obrany nutno posuzovat s hlediska konkrétní situace, v níž se vůči útočníkovi napadený ocitl.
(Rozhodnutí krajského soudu v Ostravě ze 6. září 1957, 4 To 181/57.)
Obžalovaný navštívil kritického dne večer místní hostinec, kde dlel též jako host P, který byl podnapilý a s jehož otcem měl obžalovaný krátce před tím nedorozumění, které mělo za následek nepřátelský poměr mezi P a obžalovaným. P, když chvíli pozoroval obžalovaného, ukázal na něj a pronesl, že mu dá „do pysku“. Když za chvíli na to obžalovaný odcházel z hostince, šel P za ním, venku uchopil obžalovaného za rameno a prohlásil: „Tu tě mám, já ti teď ukážu.“ Obžalovaný, aby zabránil útoku, ježto byla tma a poblíž nikdo nebyl, udeřil P – jehož násilnou povahu znal – pěstí do obličeje, čímž mu způsobil tržnou ránu v okolí spánku, což si vyžádalo desetidenního léčení poškozeného v nemocnici a dalších sedmi dnů domácího ošetření.
Lidový soud v Novém Jičíně, pobočka v Příboře uznal obžalovaného vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 219 odst. 1 tr. zák. K obhajobě obžalovaného, že jednal v nutné obraně, aby odvrátil hrozící útok poškozeného, lidový soud uvedl v odůvodnění rozsudku, že i kdyby k poškození P bylo došlo způsobem, jak se hájí obžalovaný, nemohlo by se v žádném případě jednat o nutnou obranu ve smyslu § 8 tr. zák, neboť obžalovaný měl možnost, když jej P uchopil za rameno, utéci nebo odstrčit P mírnějším způsobem. Ježto se obžalovaný takto nezachoval, nýbrž naopak poškozeného zranil, nelze jeho jednání považovat za obranu přiměřenou útoku. Obžalovaný, když prudce udeřil P rukou po hlavě, musel počítat, že mu ublíží; jeho jednání vykazuje proto po stránce objektivní i subjektivní znaky trestného činu ublížení na zdraví podle § 219 odst. 1 tr. zák.
Krajský soud k odvolání obžalovaného zrušil rozsudek lidového soudu a obžalovaného podle § 242 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby.
Z odůvodnění:
Obžalovaný ve svém odvolání setrval v podstatě na své dosavadní obhajobě, že poškozeného udeřil pěstí do hlavy teprve po té, když jím byl sám napaden. Při tom obžalovaný dodává, že poškozeného zná jako osobu násilné povahy a oddanou nadměrnému požívání alkoholu. Měl také krátce před kritickým dnem spor s otcem obžalovaného. Již v hostinci si obžalovaný povšiml, že poškozený na něho ukazuje a zaslechl jeho výrok, že obžalovanému dá „do pysku“. Když obžalovaný na to vyšel z hostince, uchopil ho poškozený za rameno a současně pronesl novou vyhrůžku: „Tu tě mám, já ti to teď ukážu.“ Proto obžalovaný, aby předešel útoku, který mu bezprostředně hrozil, udeřil poškozeného pěstí do