č. 19/1956 Sb. rozh. obč., Garance

Lidový soud v Říčanech povolil podle návrhu došlého 28. prosince 1953 usnesením z 29. prosince 1953 pro pohledávku vymáhajícího věřitele exekuci zřízením exekučního zástavního práva na nemovitosti dlužníka. Zásilku obsahující písemné vyhotovení tohoto usnesení pošta vrátila s poznámkou, že adresát zemřel. Na to soud zaslal vyhotovení usnesení na adresu manželky dlužníka a na adresu jeho syna. Manželka podala do protokolu stížnost proti tomuto usnesení a namítla v ní mimo jiné, že její manžel zemřel již 16. prosince 1953.

Krajský soud v Praze odmítl tuto stížnost s odůvodněním, že stěžovatelka není podle obsahu dědického spisu dědičkou, takže není legitimována k podání stížnosti.

Proti usnesení o povolení exekuce podal dne 16. února 1955 stížnost okresní prokurátor a zároveň prohlásil, že vstupuje podle § 6 odst. 1 o. s. ř. do řízení. Ve stížnosti poukázal na ustanovení § 4 ebč. zák. o způsobilosti člověka mít práva a povinnosti v mezích právního řádu a o zániku této způsobilosti smrtí a na ustanovení §§ 24 a 27 o. s. ř. o procesní způsobilosti a o povinnosti soudu přihlížet z úřední povinnosti v každém odbobí řízení k jejímu nedostatku. Uvedl dále, že usnesení o povolení exekuce není dosud v právní moci, poněvadž nebylo dlužníkovi za jeho života řádně doručeno.

Krajský soud v Praze odmítl stížnost okresního prokurátora s odůvodněním, že usnesení o povolení exekuce bylo doručeno dědicům a nabylo již dříve právní moci|pohěvadž žádný z nich nepodal opravný prostředek.

Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že tímto usnesením…