189/1946 Sb., Zákon o povinném očkování proti záškrtu Garance

(1)  K zamezení a potlačení záškrtu se zavádí povinné ochranné očkování (přeočkování) proti záškrtu (dále jen očkování).

(2)  Očkování provádějí okresní národní výbory prostřednictvím okresních a státních obecních (městských) a obvodních lékařů a jiných zdravotních zařízení.

(1)  Každé dítě podléhá očkování, které se provede povinně celkem třikrát. První očkování může býti provedeno teprve po dosažení šesti měsíců života a musí býti provedeno nejpozději do dosažení dvou let. Druhému očkování podléhá dítě v kalendářním roce, ve kterém dovrší třetí rok života. Třetímu očkování podléhá dítě v kalendářním roce, ve kterém dovrší pátý rok života.

(2)  Dítě, které před počátkem účinnosti tohoto zákona dovršilo druhý rok a nepřekročilo čtvrtý rok života, musí býti očkováno do konce roku 1947 a v kalendářním roce, v němž dovrší pátý rok života. Dítě, které před počátkem účinnosti tohoto zákona dovršilo pátý rok a nepřekročilo desátý rok života musí býti očkováno do konce roku 1947.

Vyskytne-li se epidemie záškrtu, nebo vyžadují-li toho jinak veřejné zájmy zdravotní, může zemský národní výbor (na Slovensku pověřenec pro zdravotnictví) rozšířiti okruh osob, podléhajících očkování bez ohledu na omezení uvedená v § 2.

Očkování se odloží u osob, o nichž se prokáže lékařským vysvědčením, nebo u nichž očkující lékař shledá, že by se očkováním ohrozilo jejich zdraví, na dobu, po kterou trvá zdravotní stav bránící očkování.

Očkování nepodléhá osoba, o které se prokáže lékařským vysvědčením, že byla očkována v kalendářním roce, v němž se měla podrobiti očkování.

Očkování lze vynutiti politickou exekucí, zejména přímým donucením.

Zákonní zástupci dětí a osoby, jimž jest svěřena péče o…