Input:

188/1964 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou Garance

č. 188/1964 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 13. září 1964
o Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou
Dne 8. listopadu 1963 byla v Praze podepsána Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou. S Úmluvou vyslovilo Národní shromáždění souhlas dne 26. února 1964 a president republiky ji ratifikoval dne 16. března 1964.
Ratifikační listiny byly vyměněny v Ulánbátaru dne 10. dubna 1964.
Podle svého článku 26 Úmluva vstoupila v platnost dne 10. dubna 1964.
České znění Úmluvy se vyhlašuje současně.
 
První náměstek ministra:
dr. Gregor v. r.
 
KONZULÁRNÍ ÚMLUVA
mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou
President Československé socialistické republiky a presidium Velkého lidového churalu Mongolské lidové republiky vedeni snahou dále rozšiřovat přátelské vztahy a všestrannou spolupráci v souladu s přáním a v zájmu lidu obou zemí se rozhodli uzavřít tuto Konzulární úmluvu. Za tím účelem jmenovali svými zmocněnci:
president Československé socialistické republiky
Václava Davida,
ministra zahraničních věcí
presidium Velkého lidového churalu Mongolské lidové republiky
Šadavyna Cagandorže,
mimořádného a zplnomocněného velvyslance Mongolské lidové republiky v Československé socialistické republice,

kteří vyměnivše si plné moci, jež shledali v náležitém pořádku a v předepsané formě, se dohodli takto:
I. Vysvětlení pojmů
Článek 1
Pro účely této Úmluvy mají následující výrazy tento význam:
a) „konzulární úřad“ je generální konzulát, konzulát, vicekonzulát nebo konzulární jednatelství;
b) „vedoucí konzulárního úřadu“ je osoba pověřená vysílajícím státem, aby vykonávala povinnosti spojené s touto funkcí;
c) „konzulární úředník“ je každá osoba, včetně vedoucího konzulárního =řadu, pověřená výkonem konzulárních funkcí;
d) „konzulární zaměstnanec“ je každá osoba zaměstnaná v administrativních nebo technických službách konzulárního úřadu;
e) „člen služebního personálu“ je každá osoba zaměstnaná v domácích službách konzulárního úřadu;
f) „členové konzulárního úřadu“ jsou konzulární úředníci, konzulární zaměstnanci a členové služebního personálu.
g) „členové konzulárního personálu“ jsou konzulární úředníci kromě vedoucího konzulárního úřadu, konzulární zaměstnanci a členové služebního personálu.
II Zřizování konzulárních úřadů, vysílání a přijímání vedoucích konzulárních úřadů
Článek 2
1. Každá ze smluvních stran může zřizovat na území druhé smluvní strany konzulární úřady a vysílat vedoucí konzulárních úřadů a členy konzulárního personálu.
2. Sídla konzulárních úřadů a konzulární obvody budou určeny dohodou smluvních stran.
Článek 3
1. Vedoucí konzulárního úřadu může zahájit výkon konzulárních funkcí po předložení konzulského patentu a po udělení exequatur přijímajícím státem. V konzulském patentu bude uvedeno jméno a příjmení vedoucího konzulárního úřadu, jeho