č. 186/1949 Sb. rozh. tr., Garance
č. 186/1949 Sb. rozh. tr.
Ke skutkové podstatě zločinu velezrady podle § 1, odst. 2 zák. č. 231/1948 Sb. se vyžaduje, aby byl připravován podnik individuálně určitý.
Okolnost, že účastník spolčení nebyl ochoten se zúčastnit činnosti uvedené v odst. 1, nevylučuje kvalifikaci jeho skutku jako zločin velezrady podle § 1, odst. 2 zák. č. 231/1948 Sb.
Po subjektivní stránce stačí úmysl s někým se spolčit a nevadí, že pachatel nesplnil přísliby dané spolupachatelům, po příp. o činnosti druhých ani nevěděl.
Ustanovení § 1, odst. 3 zák. č. 231/1948 Sb. vztahují se jak na činy podle odst. 1, tak i podle odst. 2 tohoto paragrafu.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 7. října 1949, To 149/49.)
Státní soud uznal obžalované vinnými zločinem velezrady a to obž. A podle § 1, odst. 2 zák. č. 231/1948 Sb. a obž. B podle § 1, odst. 1, písm. c), d), § 1, odst. 3, písm. c) uved. zákona.
Nejvyšší soud zamítl odvolání obžalovaných z výroku o vině.
Z důvodů:
Okolnost, že obžalovaný A nebyl ochoten sám se zúčastnit některé činnosti ve smyslu § 1, odst. 1 zák. č. 231/1948 Sb. a že kromě přistoupení k organisaci, při němž vzal na sebe povinnost provést určité úkony, nic neprovedl, nevylučuje kvalifikaci jeho skutku jako zločin velezrady podle § 1, odst. 2 zák. č. 231/1948 Sb. Ke skutkové podstatě tohoto zločinu se vyžaduje pouze spolčení se k činu uvedenému v § 1, odst. 1 téhož zákona a další činnosti není třeba. Nezáleží také na tom, že některý z pachatelů měl jiným jen pomáhat úkony méně významnými. Spolčení nastalo u odvolatele už tehdy, když tento věda, o jakou organisaci jde a jaký cíl sleduje, prohlásil obžalovanému B, aby s ním počítal. Nejde proto u něho jen o zločin nepřekážení nebo neoznámení trestného podniku podle § 35 zmíněného zákona, jak se odvolání mylně domnívá. Uvedenou kvalifikaci nevylučuje ani tvrzená okolnost, že obžalovaný B později se součinností odvolatele ani nepočítal.…
