Input:

č. 18/2021 Sb. rozh. tr., Dovolání, Obhájce Garance

č. 18/2021 Sb. rozh. tr.
Dovolání, Obhájce
§ 41 odst. 5, § 130 odst. 2, § 251 odst. 2, § 265e odst. 2 tr. ř.
Advokáta, který byl obviněnému soudem ustanoven jako obhájce pouze za účelem odstranění vad jím podaného odvolání (§ 251 odst. 2 tr. ř.), nelze považovat za obhájce disponujícího oprávněními v rozsahu uvedeném v § 41 odst. 5 tr. ř., tj. též právem podat za obviněného dovolání, a není tak obhájcem obviněného, jemuž je třeba doručit opis rozsudku odvolacího soudu (§ 130 odst. 2 tr. ř.). Na běh lhůty k podání dovolání podle § 265e odst. 2 tr. ř. nemůže mít žádný vliv skutečnost, že mu soud prvního stupně doručil opis takového rozsudku.
(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 2020, sp. zn. 6 Tdo 1042/2020, ECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.1042.2020.1)
Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl dovolání obviněného P. R. podané proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 31 To 483/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 3 T 89/2017.
I.
Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. 3 T 89/2017, byl obviněný P. R. (dále „obviněný“, případně „dovolatel“) uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jehož se dopustil skutkem specifikovaným ve výroku rozsudku.
2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 22 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost k náhradě škody poškozené B. M. ve výši 287 425 Kč. Se zbytkem svého uplatněného nároku byla poškozená podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 31 To 483/2019, jímž podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek a podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že v přesně nezjištěné době od 1. 7. 2015 do 31. 1. 2017 v XY, okres Č. L., z domu č. p. XY a přilehlých prostor, které užíval se svolením své bývalé manželky B. M., odcizil bez použití násilí věci, které měla B. M. částečně ve svém výlučném vlastnictví a částečně v podílovém spoluvlastnictví s obviněným, a to konkrétně věci vyjmenované v popisu skutku s uvedením jejich ceny, přičemž tak učinil ke škodě B. M.
4. Odvolací soud odsoudil obviněného za tento trestný čin podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců, jehož výkon mu podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu 22 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu uložil povinnost k náhradě škody poškozené B. M. ve výši 287 425 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal tuto poškozenou se zbytkem svého uplatněného nároku na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem