Input:

R 18/1957; Garance

č. 18/1957 Sb. rozh. obÄŤ.
Povinnost vlastníků pozemků zřizovat rozhrady mezi pozemky nelze dovodit ani z ustanovení § 141 obč. zák., ani z ustanovení § 109 obč. zák.
Povinnost taková by tu mohla být jedině podle § 353 obč. zák., jestliže jednáním vlastníka pozemku je vážně ohrožován pozemek sousedův.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 18. října 1956, Cz 502/56.)
Žalobci uvedli v žalobě, že drůbež a jiné domácí zvířectvo vniká ze sousedního pozemku žalovaných do jejich zahrady a působí tam škody. Domáhají se proto, aby žalovaní byli zavázáni svůj pozemek oplotit.
Lidový soud v Sokolově žalobě vyhověl. Dospěl k závěru, že vzhledem k místní zvyklosti jsou žalovaní podle § 141 obč. zák. povinni se starat a udržovat na svém pozemku oplocení po levé straně od vchodu tak, jak o to žalobci žádají.
Krajský soud v Karlových Varech odvolání žalovaných nevyhověl a potvrdil rozsudek lidového soudu. K odůvodnění lidového soudu, z něhož rovněž vycházel, ještě dodal, že povinnost žalovaných oplotit svůj pozemek plyne též z §§ 109, 353 obč. zák., při čemž měl za to, že mezi uživateli městských zahrad je při nedostatku hraničních plotů vždy třeba předpokládat ohrožení.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že uvedenými rozsudky krajského soudu v Karlových Varech a lidového soudu v Sokolově byl porušen zákon.
Z odůvodnění:
Především je třeba poznamenat, že § 141 obě. zák. upravuje jen otázku vlastnického práva k mezím, plotům, zdím a podobným rozhradám už zřízeným. Neupravuje tedy povinnost vlastníků pozemků takové rozhrady zřizovat. Proto se toto ustanovení žalobního nároku netýká.
V novém občanském zákoníku není ani jiného ustanovení, které by