Input:

R 17/1969 (tr.); Ochranné opatření. Pohlavní zneužívání. Zvlášť nebezpečný recidivista Garance

č. 17/1969 Sb. rozh. tr.
K posuzování podmínek zvlášť nebezpečné recidivy ve smyslu § 41 písm. a) tr. zák. u trestného činu pohlavního zneužívání podle § 242 tr. zák. z hlediska osoby pachatele.
U pachatelů trestných činů proti lidské důstojnosti, kteří se zaměřují na zneužívání dětí, je nutno zjišťovat, zda a do jaké míry je jejich jednání projevem sexuální aberace a zda je třeba v případě zmenšené příčetnosti pachatele uložit vedle trestu i ochranné léčení.
(Rozsudek Nejvyššího soudu z 11. prosince 1968, 4 Tz 136/68.)
Nejvyšší soud zrušil porušení zákona v ustanoveních § 2 odst. 5, § 120 odst. 3, § 125 tr. ř. rozsudek krajského soudu v Ústí nad Labem z 5. října 1962 sp. zn. 4 To 473/62, kterým byl k odvolání uložen obviněnému jako zvlášť nebezpečnému recidivistovi ve smyslu § 41 písm. a) tr. zák. nový trest odnětí svobody; zrušil i rozsudek soudu prvního stupně a uložil mu nové projednání a rozhodnutí věci.
Z odůvodnění:
Rozsudkem okresního soudu v Teplicích z 10. září 1962 sp. zn. 5 T 100/62 byl obviněný uznán vinným trestným činem pohlavního zneuživání podle § 242 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustil jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 písm. a) tr. zák. tak, že asi od roku 1960 do srpna 1962 v D. se pohlavně vzrušoval a ukájel na čtyřech nedospělých děvčátkách. Byl za to podle § 242 odst. 2 tr. 41 a zák. za použití § 41 a § 42 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti roků.
Krajský soud v Ústí nad Labem k odvolání obviněného rozhodl svým rozsudkem z 5. října 1962 sp. zn. 4 To 473/62 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušil rozsudek okresního soudu ve výroku o trestu a obviněnému uložil nově podle § 242 odst. 2 tr. zák. jako zvlášť nebezpečnému recidivistovi podle § 41 písm. a) a § 42 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání devíti roků. Jinak zůstal rozsudek okresního soudu v Teplicích nedotčen.
Okresní soud zjistil, že obviněný se dopustil uvedeného činu přesto, že v r. 1954 byl postižen dlouhodobým trestem odnětí svobody pro stejný trestný čin, záležející v tom, že v r. 1954 a dříve pohlavně zneužíval své dvě nevlastní dcery. Z výkonu tohoto dlouhodobého trestu odnětí svobody byl propuštěn na svobodu v r. 1956. Při právním posuzování nyní souzeného skutku soud dovolil, že zjištěné jednání zakládá znaky trestného činu pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se obviněný dopustil jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 písm. a) tr. zák.
Za zvlášť nebezpečného recidivistu podle § 41 písm. a) tr. zák. se považuje pachatel, který znovu spáchal zvlášť závažný úmyslný trestný čin, ač již byl pro takový nebo jiný zvlášť závažný úmyslný trestný čin potrestán, jestliže uvdedené okolnosti pro svou závažnost, zejména vzhledem k délce doby, která uplynula od posledního odsouzení, podstatně zvyšují stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby je zde pojmově vymezena zvláštní závažností spáchaných trestných činů a předchozím potrestáním pachatele. Na "zvláštní závažnost" trestného činu je třeba usuzovat z rozsahu zákonem stanovené trestní sankce, poněvadž sankce