Input:

č. 17/1967 Sb. rozh. tr., Garance

č. 17/1967 Sb. rozh. tr.
K výkladu pojmu "pravomoc" podle § 89 odst. 9 tr. zák.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze 7. prosince 1966 - 6 Tz 64/66.)
Rozsudkem okresního soudu v B. z 10. června 1964 sp. zn. 1 T 81/64 byl obviněný uznán vinným, že od roku 1957 do podzimu 1963 v P. jako vedoucí poštovního úřadu si ponechával část peněz, které byly svěřeny poště k přepravě, případně byly uloženy u pošty na cestovní vkladní knížky a tak celkově zpronevěřil nejméně 48 170,60 Kčs. Tento skutek byl posouzen jako trestný čin rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zák. a obviněnému byl uložen podle § 132 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání osmi let a povinnost nahradit škodu.
Krajský soud k odvolání obviněného zrušil rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), e), f) tr. ř. a podle § 259 odst. 3 tr. ř. uznal obviněného sám znovu vinným, že od roku 1957 do listopadu 1963 v P. jako vedoucí poštovního úřadu si přisvojoval peníze, které byly svěřeny poště k přepravě nebo byly uloženy na cestovní vkladní knížky a postupně tak poškodil správu spojů o částku 48 967,07 Kčs. Pro trestný čin rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen podle § 132 odst. 3, § 40 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání pěti a půl roku. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný uznán povinným zaplatit krajské správě spojů škodu ve výši 46 713,89 Kčs.
Ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu zrušil Nejvyšší soud rozsudek krajského soudu a tomuto soudu přikázal, aby o odvolání obviněného znovu jednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Právní posouzení, pokud v tomto činu byl spatřován trestný čin rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. b) tr. zák. je správné. Avšak k posouzení činu z hlediska okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 132 odst. 3 písm. a) tr. zák., že totiž obviněný zneužil k činu, jímž způsobil značnou škodu, svého postavení veřejného činitele, neměly soudy dostatečné skutkové podklady.
Okresní soud odůvodnil použití zmíněné okolnosti tím, že obviněný se dopouštěl trestné činnosti jako vedoucí poštovního úřadu, tedy odpovědný pracovník státního orgánu. V této funkci přicházel do styku s velkými peněžními částkami, s nimž počítá pokladní plán banky. Ve vedoucího poštovního úřadu skládají občané absolutní důvěru při obstarávání svých záležitostí. Z toho pak okresní soud dovodil, že obviněný se tedy podílel na plnění úkolů společnosti a státu a používal přitom pravomoci, která mu byla v rámci odpovědnosti za plnění těchto úkolů svěřena.
Takovéto chápání pojmu pravomoc není správné. Kritériem pravomoci není ani rozsah prostředků, s nimiž jednotlivec při výkonu práce přichází do styku, ani vztah důvěry k pracovníkovi ze strany veřejnosti. Okolnost, že např. pokladník banky přichází do styku s vysokými peněžními částkami nebo že skladník spravuje sklad zboží v miliónové hodnotě, není znakem výkonu pravomoci, právě tak jako naopak nic pro obsah pojmu pravomoc nevyplývá z toho, že pracovník při