Input:

R 17/1964 (tr.); Násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci. Teror. Ublížení na zdraví Garance

č. 17/1964 Sb. rozh. tr.
Jestliže pachatel podnikl proti někomu útok s úmyslem mu ublížit na zdraví a přitom prohlásil, že tak činí pro členství poškozeného v Komunistické straně Československa, nelze z pouhého takovéhoto slovního projevu dovodit, že útok byl veden také s úmyslem napadeného odstrašit od aktivní účasti na plnění úkolů socialistické společnosti, nebo mu takovou činnost znemožnit. Nelze tudíž v takovémto případě ani dovodit, že jde o trestný čin teroru podle § 94 odst. 1 tr. zák.
Takovéto jednání pachatele je možno posoudit jen jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. po případě jako pokus takovéhoto trestného činu.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 13. listopadu 1963 - 1 To 49/63)
Krajský soud v Praze uznal obžalovaného vinným trestným činem teroru podle § 94 odst. 1 tr. zák. proto, že dne 11. 12. 1962 napadl poškozeného K. pro jeho členství v KSČ a způsobil mu úderem ránu na hlavě, při čemž mu nepřímo vyhrožoval smrtí. Za to mu soud uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 4 roků a propadnutí věci.
K odvolání obžalovaného Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a uznal obžalovaného vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 a § 221 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 11. prosince 1962 ve Starém Kolíně, okres Kolín, cestou z restaurace pozval poškozeného K do svého dvora, kde ho udeřil nezjištěným předmětem do hlavy a způsobil mu přes klobouk, který ránu ztlumil, oděrky, přičemž se vyjádřil, že takto jedná se jmenovaným jako s komunistou.
Za to mu uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 roků.
Z odůvodnění:
Pro posouzení jednání obžalovaného po stránce právní bylo důležité zjistil, s jakými záměry obžalovaný poškozeného napadl, zda pouze ze zášti, kterou choval vůči všem příslušníkům KSČ nebo s dalším úmyslem odstrašit K od aktivní účasti na plnění úkolů socialistické společnosti nebo mu takovou činnost znemožnit.
V tomto směru Nejvyšší soud zejména po doplnění řízení výpovědí svědka L, který jako předseda JZD nepotvrdil zapojení K ani do aktivní agitační práce ve prospěch tohoto družstva ani jiní zvlášť aktivní vystupování v obci a který mj. uvedl, že byl překvapen, že se obžalovaný odvážil fyzicky napadnout právě K, protože obžalovaný mnohem více osobních důvodů by měl k napadení jiných funkcionářů, zjistil, že poškozený K sice aktivně pracoval v odborářské funkci na svém pracovišti, že však ve svém bydlišti nezastával funkce a neprojevoval aktivní politickou činnost.
Po tomto upřesnění skutkových zjištění nelze se ztotožnit s výrokem soudu prvního stupně o vině trestným činem teroru podle § 94 odst. 1 tr. zák. Krajský soud závěr o tom, že obžalovaný útočil zjištěným jednáním proti poškozenému proto, aby ho odstrašil od aktivní účasti na plnění úkolů socialistické společnosti, dovodil v podstatě ze zjištění, že obžalovaný takto útočil proti poškozenému z důvodů jeho členství v KSČ, jak to dal najevo při útoku slovy "tak tě jako komunistu odtáhnu". S tímto názorem nelze souhlasit. Trestného činu teroru podle § 94 odst. 1 tr. zák. se