č. 17/1961 Sb. rozh. tr., Garance

Lidový soud v Náchodě odsoudil obžalovaného pro trestný čin krádeže podle § 247 tr. zák. spáchaný odcizováním různých věcí celé řadě občanů.

Po právní moci rozsudku vyslovil soud v neveřejném zasedání podle § 74 odst. 1 písm. d) zabrání odcizených věcí, jež byly nalezeny u obviněného aniž to navrhl prokurátor a aniž si předtím vyhradil v hlavním líčení podle § 255 odst. 1 tr. ř. rozhodnutí o zabrání.

Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu zrušil uvedené usnesení a lidovému soudu v Náchodě uložil, aby o věcech odňatých odsouzenému a vzatých do úschovy znovu rozhodl.

Předseda Nejvyššího soudu ve stížnosti pro porušení zákona uvedl, že v daném případě věci náležely poškozeným, jímž je odsouzený odcizil a nepřicházelo proto v úvahu zabrání, nýbrž postup podle §§ 88, 89 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že byl porušen zákon.

Lidový soud odůvodnil napadené usnesení tím, že odsouzený páchal v rozsáhlém měřítku krádeže a při jeho zajištění byly vzaty do úschovy shora uvedené věci, které jsou nepatrné ceny a poškozené osoby nejsou známy, a proto soud z hlediska obecného zájmu prohlásil tyto věci podle § 74 odst. 1 písm. d) tr. zák. za zabrané.

Ochranné opatření zabrání podle § 74 tr. zák. není všeobecným konfiskačním ustanovením. Nemůže proto sloužit k tomu, aby soud zabral věci, které náležejí poškozeným a byly nalezeny u obviněného. Za zabrané mohou být prohlášeny pouze věci, které by při odsouzení obviněného měly být prohlášeny za propadlé. Zabrání je podle § 74 odst. 1 tr. zák. totiž vázáno na ustanovení § 55 odst. 1 tr. zák. o propadnutí věci a nelze proto věci náležející poškozeným prohlásit za zabrané. Za zabranou lze prohlásit jen věc, která má vztah ke spáchání trestného činu (č. 67/1956 Sb. rozh. tr.). Kromě toho vyslovení zabrání ve veřejném zasedání - nejde-li o případ, kdy si soud v hlavním líčení vyhradil rozhodnutí o zabrání -…