Input:

č. 17/1960 Sb. rozh., Garance

č. 17/1960 Sb. rozh.
Při výkladu § 18 zák. č. 189/1950 Sb. a čl. 5 pojistných podmínek pro pojištění na život (příloha 11 k vyhlášce min. financí č. 237/1955 Ú. l.), o porušení povinnosti navrhovatele (pojistníka) pojistné smlouvy, a při stanovení vzájemného poměru těchto ustanovení nutno vycházet z toho, aby vzájemné vztahy účastníků pojistného byly upraveny tak, aby pojištění nevedlo k obohacení a nebylo zneužíváno ke škodě socialistické společnosti.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 4. června 1959, Cz 632/58.)
Žalobkyně a její manžel uzavřeli v r. 1956 se žalovanou Státní pojišťovnou pojistnou smlouvu, kterou se tato zavázala v případě úmrtí jednoho z manželů vyplatit částku 10 000 Kčs. Manžel žalobkyně rok na to zemřel, žalovaná pojišťovna však odepřela vyplatit žalobkyni pojištěnou částku, ježto tento zemřel podle lékařské zprávy,a kterou si vyžádala, na následky srdeční choroby, pro kterou se léčil od října 1955 do března 1956 v lázních a tuto chorobu v návrhu na sjednání pojistné smlouvy, uzavřené bez lékařské prohlídky, neuvedl. Tím prý porušil povinnost navrhovatele v takovém rozsahu, že žalovaná není povinna plnit z pojistné smlouvy.
Lidový soud v Sušici žalobě o zaplacení pojistné sumy 10 000 Kčs vyhověl. Uvedl-li zemřelý manžel žalobkyně v dotazníku nesprávné údaje, pak podle názoru lidového soudu mohla žalovaná pojišťovna jedině od smlouvy odstoupit do 60 dnů po té, co se dozvěděla o nesprávnosti či neúplnosti údajů uvedených v návrhu na pojistnou smlouvu. K tomu ji opravňovalo ustanovení čl. 5 pojistných podmínek pro pojištění na život. Když tak neučinila, zaniklo toto oprávnění a je povinna plnit, i když podle přesvědčení lidového soudu porušil manžel žalobkyně povinnost navrhovatele podle § 16 zák. o pojistné smlouvě. Následky stanovené pro porušení této povinnosti v § 18 téhož zákona nemohou prý tu přicházet vůbec v úvahu.
Krajský soud v Plzni potvrdil rozhodnutí lidového soudu. Neschválil sice názor prvého soudu, že na uvedený případ by nebylo možno použít ustanovení § 18 už pro jeho znění, poněvadž se takových případů vůbec prý netýká. Přesto dospěl ke stejnému závěru, že žalovaná pojišťovna měla ve lhůtě 60 dnů od chvíle, kdy se dozvěděla o smrti manžela žalobkyně a její příčině, od smlouvy odstoupit. Když k tomu nedošlo, musí závazek z pojistné smlouvy splnit. Podle přesvědčení krajského soudu je prý sice čl. 5 pojistných podmínek ustanovením doplňujícím § 18 zák. o pojistné smlouvě, ovšem v tom smyslu, že v případech nesprávných údajů navrhovatele má pojišťovna možnost pouze od smlouvy odstoupit, jinak musí ze smlouvy plnit.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že rozhodnutím krajského soudu byl porušen zákon.
Odůvodnění:
Jaké jsou následky porušení povinností, které jsou navrhovateli (pojistníku) uloženy zákonem (§§ 16 a 17), nebo které byly ujednány v pojistné smlouvě, stanovil zákon č. 189/1950 Sb., o pojistné smlouvě v § 18. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se povinnost pojišťovny plnit buď sníží nebo zanikne podle míry zavinění pojistníka v těch případech, kdy toto porušení mělo podstatný vliv na vznik pojistné příhody, nebo rozsah jejích nároků, jejích zjištění nebo určení